Neporovnávajte sa!
pretože každý z nás je originál 🙂
ŽÁRLIVOST JE POMSTA NA NÁS SAMOTNÝCH
Žárlivost je jedním z nejnepříjemnějších pocitů, jaké můžeme mít, protože své štěstí dáváme do přímé souvislosti s chováním někoho jiného – a to nám dozajista působí bolest. Jedná se o kombinaci závislosti (strádání) s pocitem strachu ze ztráty, s pocitem, že jsme zranění, odmítaní, ubozí, bezcenní, a rovněž se vztekem. To stačí, abychom se nechali vehnat do stavu nezávislosti, protože to velice bolí.
Neberte si nic osobně
Další tři dohody se rodí z první dohody. Druhá zní: neberte si nic osobně. Ať se děje kolem nás cokoliv, neberme si to osobně. Když použijeme předchozí příklad, potkám-li vás na ulici a řeknu: ,Hej, ty seš ale blbej,“ aniž bych vás znal, není to o vás, je to o mně. Jestliže si to vezmete osobně, pak snadno uvěříte, že jste blbec. Možná si pro sebe pomyslíte: „Jak to ví? Je snad jasnovidec, nebo to může vidět každej, jakej jsem blbec?“ Bereme to osobně, protože souhlasíme s čímko¬liv, co se řekne. Jakmile souhlasíme, prostupuje nás jed, a jsme v pasti snu pekla.
JAK SE ZBAVIT NEGATIVNÍCH MYŠLENEK
Řekněme, že máte špatný návyk příliš lpět na negativních myšlenkách. Často se vám opakují pořád dokola. A řekněme, že ty myšlenky nevychází z fyzické reality. Jsou to prostě myšlenky jako “Já jsem tak smutný…”, “Nenávidím svoji práci”, “To nedokážu”, nebo “Nenávidím se za to, že jsem tlustý”. Jak rozbijete zlozvyk, když je čistě ve vaší mysli?
ZRYCHLENÁ PŘEMĚNA MUŽSKÝCH PRACOVNÍKŮ SVĚTLA – VYMANĚNÍ SE ZE ZÁMOTKU
Aktuálne pre všetkých mužov tento rok. Využite ho na svoje prebudenie, premenu…
Louise Hayová: přestaňte se děsit vlastními myšlenkami!
Moudré rady Louse Hayové o tom, JAK mít rádi sami sebe.
JAK JSEM SE STALA EGOISTKOU A ZAČALA ŽÍT
Žít pro sebe je věta, která mnohého poleká. Takový na sebe zaměřený život, jak každý ví, vede k sobectví, zkaženosti a úpadku mravů. Nakonec se člověk ocitne na šikmé ploše… Jednoho dne však jsem si musela přiznat, že můj život mi vlastně tak docela nepatří.
Myšlenkový průjem je neléčená nemoc naší hlavy…
Od otevření našich očí když se probudíme, až do doby kdy je zase zavřeme, nám myšlenky v hlavě víří jako o závod. Už jsme si toho i vědomě přestali všímat a podřídili jsme se tomuto proudu. Ať jsou to věci pracovní, starosti, zážitky, emoce … mele se to v nás jako v pračce.