Zármutek označuje trhlinu v naší mysli, z níž vznikl. Takové trhliny jsou ty části naší mysli, které jsme „odřízli“, protože bylo příliš bolestné se s nimi vypořádat. Představují oblasti konfliktu nebo takové části nás, které mají jiný „plán“ čili představu o tom, co chceme od života. Abychom mohli nastolit jakýs takýs mír, třebaže jen fingovaný, podvědomě tyto oblasti potlačujeme a držíme v ústraní.
Neschopnost nebo spíše nechuť mysli opustit minulost je názorně vidět na příběhu dvou zenových mnichů,Tanzana a Ekida, kteří putovali zemí v období dešťů. Většina cest byla pokryta velkou vrstvou bahna. Poblíž jedné vesnice potkali mladou ženu, která se snažila přejít přes rozblácenou cestu tak, aby si neušpinila svoji hedvábnou róbu. Tanzan ji vzal do náruče a přenesl ji na druhou stranu.
Zase je všechno jinak, než se zdá. Není divu. Společnost nás učí, že čím více toho uvidíme, uslyšíme a naučíme se, tak budeme chytřejší. S tím bych problém ani neměl. A vlastně s tím i souhlasím. Ovšem jedno velké ALE v tom vězí. To, že se něco dozvíme, ještě neznamená, že tím získáme poznání nebo budeme moudřejší.
Mnozí z nás se domnívají, že strach se rodí z čehosi mimo nás. Strach však ve skutečnosti začíná vznikat v podobě útočných myšlenek, rozhořčení či stížností v naší mysli. Protože mysl pracuje ve smyslu projekce, přirozeně vidíme, že svět reaguje tak, jak se domníváme.
Eckhart Tolle
Pokud nežijete v přítomnosti, všechny vaše vztahy, zejména partnerské vztahy jsou dysfunkční. Nějakou dobu vám mohou připadat dokonalé, ale tuto zdánlivou dokonalost brzy naruší hádky, konflikty, nespokojenost a stále častější projevy citového nebo fyzického násilí. Vaše láska se pak změní v nepřátelství a nenávist. To je považováno za normální. Váš partnerský vztah kolísá mezi láskou a nenávistí a působí vám stejně bolest jako utrpení.
Toto poznanie, poznáme asi všetci. Zrejme každý z nás vie, že odpovede prichádzajú z vnútra. No paradoxom je, že sa ma ľudia pýtajú, čo majú a čo nemajú robiť v konkrétnych situáciach. Kde začať, ako začať, čo robiť, ako sa zachovať a pod.
Proč musíme prožívat ztráty? Z jakého důvodu potřebujeme nemoci? V Bibli se říká: nemoc nedovoluje lidem hřešit
(„Ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem.“ <1. Petr 4:l-2>).
Co je to hřích? Hřích je takové chování člověka, jež zabíjí lásku. Ať je to jakékoliv chování, pokud při tom mizí láska – je to hřích. Hřích je ztráta jednoty s Bohem.
Alfa a Omega všetkého je JA. JA sa musím pohnúť, JA musím hľadať spôsoby a možnosti.. nikto nás nezachráni, len my sami. A ak stále čakáte na nejakého bejvočáka, prežijete život (očakávaním) čakaním na niečo, čo sa nikdy nestane. Ak začnete brať život a jeho lekcie ako výzvu a hru, všetko sa dá zvládnuť.
Mnoho nemocných lidí se dnes chce vyléčit přírodními prostředky. Druzí lidé na přírodní prostředky nevěří nebo na ně nemají čas. A mnozí z nás se přírodními prostředky léčí, ale nemoci se jim přesto vrací a přírodní léčba nezabírá. A takto bychom mohli pokračovat ve výčtu různých variant a možností. Největší problém však je v tom, jak žijeme.