Musíme pochopit, že jsme člověk milující, duše milující a ne člověk myslící ani člověk fyzický. Když člověk z úrovně těla přechází na úroveň ducha, může to vypadat jako rozpad všeho: ztráta zaměstnání, zdraví, rodiny… Musíme přestat se urážet na Boha, nenávidět svůj osud, nenávidět sebe.
Človek môže byť hostiteľom viac ako 100 rôznych druhov parazitov, od mikroskopických vírusov, baktérií, červov, kvasiniek či pliesní, až po pásomnicu, ktorá môže narásť viac ako jeden meter. Parazity nie sú iba v hrubom čreve, ako sa väčšina ľudí domnieva, môžu sa nachádzať aj v iných častiach tela, napríklad v pľúcach, pečeni, slezine, žalúdku, svaloch, nosohltane, mozgu, srdci, krvi, koži, urogenitálnom systéme, očiach a pod.
Jsme na tomto světě proto,abychom se naučili žít,abychom zvládli život.Život je plynoucí působící energie.Pokud není připuštěn některý jeho aspekt,vznikne nahromadění energie a nerovnováha.Na jedné straně tlak,na druhé nedostatek.Když například do svého života nevpustím aspekt“schopnosti prosadit se“,projeví se ten nedostatek možná tak,že budu při povýšení přeskočen,že nedostanu místo,které chci,nebo nedosáhnu nějakého jiného cíle.
Člověk má svobodu volby.Proti této svobodě však stojí konfrontace s následky jeho konání.O to se stará zákon osudu nebo-li zákon příčiny a důsledku,který se projevuje jako osud.Osud není ani neprozkoumatelné Boží rozhodnutí,ani slepá náhoda.Spíš je to ten nejspravedlnější zákon,který známe a který zní:“Každý dostane to,co zapříčinil.Nic míň,niv víc a nic jiného“Osud je tedy vždy šitý na míru našim individualním potřebám.Vypořádání se s osudem vede nakonec k setkání s onou Jedinou silou,jíž říkáme Bůh.
Stejné přitahuje stejné a je posilováno stejným.Nestejné se navzájem odpuzuje.Silnější ovládá slabší a přizpůsobuje si je.
Veškeré dění na tomto světě podléhá principu příčiny a důsledku.Veškeré viditelné stvoření je,jak už název napovídá,působení,za nímž vždy stojí nějaký stvořitel,jehož vůle se tak projevuje.Kde je stvoření,musí být vždy stvořitel,neboť zákon říká:“Nic nepochází z ničeho.“
Celý váš život je sen. Žijete ve vlastní fantazii a všechno, co o sobě víte, je pravda jen pro vás. Vaše pravda neplatí pro nikoho jiného včetně vašich dětí nebo rodičů. Zamyslete se nad tím, co si myslíte o sobě vy a co si o vás myslí vaše vlastní matka. Ačkoli matka může říci, že vás zná velice dobře, nemá ani tušení, kdo opravdu jste. Vy sami víte, že to tak je. Možná si myslíte, že znáte svou matku, ale ve skutečnosti nemáte ani tušení, kdo je ona. Matka má své sny a fantazie, o kterých nikdy s nikým nemluvila. Vy nemáte ani tušení, co se skrývá v její mysli.