Většina lidí prostě nestojí o to, poslouchat dobré zprávy. Mají raději ty špatné, protože jim poskytují důvod ke stížnostem na život. Mnozí mají ve výzbroji celý arzenál příběhů se špatným koncem, které by nás měly přesvědčit o tom, že světu vládne zlo. Po jistou dobu kdesi působila rozhlasová stanice, která zásadně vysílala pouze dobré zprávy. Ovšem zkrachovala.
Když se zbavíte svých soudů a výkladů, život se sám od sebe krásně odvíjí. Vlastně se krásně odvíjí i v případě, že to posuzujete, pokud se ve svých soudech úplně neztratíte. Jestli jste si vědomi toho, že vaše úsudky jsou pouze mraky plynoucí po obloze nebo voda tekoucí pod mostem, pak nemají moc rozrušit vás či nedovolit vám něco plně prožívat. Dokážete-li odolat pokušení jasně si říct, co něco znamená, samo vám to odhalí svůj význam.
„Každá zkouška, kterou procházíte, by měla posloužit vašemu vývoji. Nevzpírejte se proto a nemyslete si, že jste obětí nespravedlnosti osudu. Někdo si řekne, že si tohle nezasluhuje. Jak může vědět, co si zaslouží a co ne? Vždyť se nezná – nezná svou vzdálenou minulost, o nic moc lépe nezná svou přítomnost a o své budoucnosti má jen vágní představu.
Když máte zlost, kněz vám řekne že se nemáte rozčilovat, protože to není správné. A co uděláte?
Vždy když něco děláme či si přejeme, bychom se měli ptát sami sebe: „A potřebuji to já nebo moje rodina k svému přežití? Přinese mi to víc problémů a budu je ochoten řešit? Převezmu zodpovědnost za své skutky? Budu mít více času na sebezdokonalování, seberozvoj, sebevzdělání a zlepšení svého charakteru? Budu mít čas na cvičení pro zdokonalení těla?“
Na vonkajšej úrovni, na úrovni vedomia, sme všetci navzájom od seba oddelení, každý je zodpovedný sám za seba. A na jemnej úrovni, na podvedomej úrovni,- tam sme všetci jedno.