Jak se naučit nikdy se nezlobit?

Představte si, že stojíte proti někomu, kdo doslova kypí hněvem a křičí na vás. Nejradši byste mu odpověděli stejně. Jenomže když budete křičet taky, situaci to nijak nezlepší. Jak se ovládnout a udržet se? Jak zadržet hněv, v čem je základní chyba a jak ji napravit? Jak ulehčit situaci nejen sobě, ale i ostatním?

PROČ NÁM TENTO OKAMŽIK NESTAČÍ ?

„Konec hledání je radikální, radikální přijetí toho, co je.“ říká ze své vlastní zkušenosti Jeff Foster.

Možná je to proto, že v jednom bodě našeho života pojmeme víru, že tu je něco Víc Než Toto. Nějaký stav, ve kterém je nám naše „obchodní značka Pravá Přirozenost“ odhalena v celé své slávě, ve které zmizí všechny myšlenky, ego shoří a rozplyne se navždy, aniž by zanechalo jakoukoli stopu. Jakýsi stav, který je, jinými slovy, zcela odlišný od současného.

 

Vráťme sa k sebe…

Vím jistě, kdy se v životě ženském, nacházíme v největším energetickém průseru.

To, když začneme opouštět ženskou sílu a stáváme se matkami kvočnami. Začíná tonenápadně, takže ani nepostřehnete, že jste zase uprostřed kvočního životním cyklu. Ráno vstáváte do tmy, připravujete snídaně pro děti, letíte do práce, kde se nezastavíte, pak zase letíte z práce, kontrolujete úkoly, učíte se, jdete ven, jídlo, úklid, všichni chtějí nějakou pozornost a je zase tma. Nenechte se mýlit, že když člověk dělá svoje „poslání“ tedy podniká a organizuje si čas podle sebe, že do stejného nespadne – má-li rodinu, nebo rodinný grunt – všude tak nějak lítá jako hadr na holi.

 

Kdy už se pustit a odejít?

Každý z nás už zažil chvíle, kdy si nebyl jistý, jaký krok by měl dále učinit – a zda by vůbec nějaký měl dělat.
„Mám v tomto vztahu zůstat a nebo mám odejít? Mám si udržet tuto práci, a nebo se podívat po jiné? Jsem šťastný v tomto městě a nebo bych se měl odstěhovat jinam?“
I když se můžete cítit velmi zmateni při takovém rozhodování, existují snadno rozpoznatelné varovné známky, které vám řeknou, kdy už je čas jít.