Duchovný rozvoj a pochybnosti
ĎAKUJEME Lucke za jej postrehy 🙂
Osho: Negativitu nepotlačujte, ale poznávejte
Ego nepřizná, že je v pekle, dokonce ani když se v něm nachází. Ego se neustále přikrášluje. Možná se ptáte:„Musím předtím, než naleznu blaženost, přijmout peklo?“ Ano, jinak to nejde. Nebudete jej muset pouze přijmout, ale také pochopit a proniknout jím. Budete muset vnímat jeho bolesti a trápení, abyste si jasně uvědomili, co vlastně peklo je. Teprve poté, co to poznáte, si budete moci uvědomit, jak jej vytváříte. A teprve až poznáte, jak jej vytváříte, bude na vás, abyste se rozhodli, zda v tom chcete pokračovat nebo ne. Potom to bude na vás.
Teorie bylo dost, začněte ji praktikovat do svých životů
Staršie, ale stále aktuálne…
Zůstáváme v tom věku, v němž nás neměli dost rádi …
Často potkávám lidi, kterým je na první pohled dvacet, třicet nebo čtyřicet let. To je však jen vnější zdání. Uvnitř jakoby zůstali daleko ve svém dětství a dosud čekají na lásku, které se jim tenkrát nedostalo. A zůstanou tam tak dlouho, dokud se nenaučí nalézat zalíbení sami v sobě.
Všímavost vás přivede k sobě
Žijeme ve světě předsudků a stereotypů. Špatné na tom je, že jsme tyto nekriticky osvojené myšlenky a přístupy přijali za své. Máme v sobě tedy něco, co není původně naše, k čemu jsme nedospěli vlastní zkušeností, ale na místo toho jsme raději přejali to, co se zrovna nabízelo – ať už z jakéhokoli důvodu (nechtěli jsme o věci přemýšlet, věřili jsme našim vychovatelům, neměli jsme na to čas, nepovažovali jsme to za nutné, byli jsme pohodlní, nechtěli jsme vybočovat z řady, báli jsme se konfrontace sami se sebou a s druhými apod.).
SKONČIL ČAS VYSVĚTLOVÁNÍ, NASTAL ČAS ČINŮ
Doba se zrychluje a je nám stále rychleji ukazováno, kde děláme chyby a jakým směrem se vydat. Samozřejmě všichni ti, kteří zůstávají ve svých hlavách a naučených programech nic nepozorují. Žijí si svým „ životem“, kde otrokem i otrokářem jsou především sami sobě. Mají stále větší nároky, a to především v hmotném světě. Neustále plánují dopředu, do budoucnosti, žijí na dluh, a neuvědomují si, že jim utíká mezi prsty Přítomnost. K tomu všemu si v tom velice libují a většinou se chovají jako mistři světa. Ego velí a rozhoduje v jejich životech.
Text, který léčí duši
Komu je smutno, měl by si přečíst tuto báseň v próze od amerického právníka a filosofa Maxe Ehrmanna (1872-1945). „Desiderata“ je něco jako přání šťastné cesty do budoucích časů či snad šťastné cesty životem. Ve svém deníku Ehrmann napsal: „Pokud se mi to podaří, chtěl bych tu po sobě něco nechat. Něco jako dárek, nevelký esej naplněný ušlechtilostí“. Někdy v té době napsal „Desideratu“. Bylo to v roce 1927.
Převzít zodpovědnost za svůj život
„V životě každého člověka bývají chvíle, kdy nám problémy nedají vydechnout. Kdy se zdá, že čas mládí a radosti nenávratně odešel, o tvoji péči už nikdo nestojí, nikdo ti nerozumí a ty nemůžeš najít východisko ze současné situace. Jasně to vnímáme, hlavně když se objeví vážné problémy se zdravím. Vnější svět nám nemůže v ničem pomoci, a když se obrátíme do sebe, zdá se, že v nás není nic mimo hluché pustiny. Pustiny, ze které je nám smutno a jež se často snažíme zakrýt drmolením televizoru.