Nebudeme tu mluvit o lampě se zeleným stínítkem, která se nám vůbec nehodí do interiéru. Máme na mysli pedagogické prohřešky, které nám v důsledku pořádně otravují i náš dospělý život.
Vztahy představují příležitost poznat se ze všech úhlů. Každý člověk včetně kolegů v práci, spolužáků a životních druhů nám ukazuje něco o nás samých, ať se to týká zklamané důvěry či zoufalé snahy zaplnit prázdnotu. Budeme-li dost moudří, abychom rozpoznali sdělovaná poselství, odhalíme postoje, kvůli nimž trpíme a dostaneme tak klíč k jejich změně a tím ke změně našich vztahů a kvality našeho života.
Požadavky, které máme vůči ostatním, to jest naše očekávání, vycházejí z pocitu nedostatečnosti a strádání.
„Samotným nám připadá, že to, co děláme, je jen kapkou v oceánu. Ale oceán by byl ochuzen právě onou chybějící kapkou.“
– Matka Tereza
Odpouštět druhým – to je neodmyslitelný předpoklad vlastního tělesného a duševního zdraví. Kdo chce být naprosto šťastný a zdravý, musí nejprve odpustit každému, kdo mu udělal něco zlého.
Spokojenost v partnerském vztahu je něco, po čem touží většina z nás. Většina z nás si přeje, aby jeho vztah s partnerem byl plný Lásky, harmonie a souznění. Místo toho hodně lidí žije svůj Život s tím, že po takovém vztahu touží, ale žijí něco jiného.
Počet vtělení hvězdných duší na Zemi se pohybuje mezi čtyřmi a desíti. Inkarnace v trojrozměrném světě je pro mimozemšťany pracovní návštěvou, služební cestou. Každá z duší delegovaných svou hvězdnou civilizací přichází na Zemi s určitými úkoly. Nejsou k našemu světu vnitřně připoutány, vždycky někde uvnitř vědí, že tohle není jejich svět. Jejich srdce uchovává vzpomínku na dokonalou a harmonickou existenci ve hvězdném domově. Proto až přijde čas, opustí velmi snadno pozemské tělo a vrátí se Domů.