Mnohem častěji přemýšlíme o dietě fyzické nežli o mentální. Ačkoli právě ta druhá je více důležitá. Proč? Když dokážete mozek zbavit všemožné nečistoty a nepořádku, dokážete také přijímat daleko efektivnější rozhodnutí, a to i v oblasti zdravého životního způsobu.
autor: Merlin, král čarodějů a mágů
„Silný muž se pozná podle velikosti úsměvu jeho ženy…“ (Tato věta mne zaujala jako citát na webu) Je to sice pravda, ale dodám, že …Šťastná žena se pozná podle toho, jak velkou má oporu v muži po svém boku…“
 |
O Celostní medicíně; o tom, jak zvládnout operaci v částečné narkóze; a také o hormonech štěstí, tréninku radosti a smyslu života si povídám s emeritním profesorem Masarykovy Univerzity, profesorem PhDr. Vladimírem Smékalem, CSc. (1935). Vladimír Smékal je autorem řady odborných publikací – v současné době přednáší například na Univerzitě třetího věku nebo Teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. |
„Přestože jste hodní a citliví lidští andělé, kteří si pro všechny přejí jen to nejlepší, ne vždy konáte dobro, když druhým na všechno přikyvujete a když přistupujete na jejich hry, které přitom vycházejí z jejich ega. Mohou být přesvědčeni, že když uděláte to, co od vás chtějí, pomůže jim to ke štěstí. To ale nemusí být vždy pravda.I vy jste se již určitě naučili, že ne všechno, co si přejete, je pro vás vždy dobré.
Uzemnění znamená v obyčejné řeči pevné spojení se Zemí. V současném světě je pro člověka nezbytné. Poskytuje mu sílu a pevnost, je zdrojem odolnosti vůči stresům a duševní stability.
Do kurzu „Uhodni přání“ ke mně jednou přišla jistá žena. Sama by se na nic podobného nikdy nepřihlásila, ale účast byla dárkem od kolegyně a zarmoutit někoho nepřijetím jeho dárku by si tahle paní asi netroufla.
Život letí téměř nadzvukovou rychlostí a díky tomu často nevnímáme to, co je hlavní. Zkuste zpomalit a zastavit se, zamyslet se na chvíli nad životem. Štěstí je všude kolem, máme je v sobě, je v umění radovat se z maličkostí. A z nich se náš život skládá.
To krátké slovo – „ne“ – nám přináší mnoho užitku. Zbavuje nás například nutnosti půjčovat peníze, když sami máme co dělat, abychom vyšli do výplaty. Nemusíme chodit na kávu k sousedce známé celému domu jako drbna, nebo v pět ráno na nádraží vítat bratrance. Existují však lidé, kteří nedovedou odmítnout prakticky nikoho. Utrácejí život plněním cizích přání. Výplatu rozpůjčují, hlídají cizí děti a chodí na večírky, na které nemají peníze ani náladu. Proč je tak těžké říkat „ne“?