V našem vědomí neustále probíhá vnitřní dialog. Hovoříme sami se sebou o tom, co se právě děje, co se dělo dříve i o tom, co se může stát v budoucnu. Vnitřní dialog ovlivňuje naši náladu, přijímání světa a pocit z něj jako celek.
Řeč charakterizuje člověka.
Tato věta platí ze dvou hledisek.
Za prvé k člověku patří, aby vládl precizní, logickou řečí pomocí které si může o všem utvořit pojem.
Pamatujete si ještě, když vám bylo nějakých pět let a hráli jste si na hřišti s dětmi? Děti vám něco provedly. Nějak vám ublížily. Nafoukli jste se a posadili na lavičku. Seděli jste tam a říkali si: „Jak mi to mohli udělat? Proč jsou takoví?“
Na lásku reaguje pozitivně celé vaše tělo. Pokud ji budete vysílat vůči svému fyzickému já, je to, jako bychom vám ji vysílali my andělé nebo jiní lidé. Láska je láska, není důležité, odkud přichází.
Výborné! Úprimnosť vo vzťahoch je základ. Ak sa prispôsobujeme, nie sme to my. Ideme proti sebe. Často z pocitu viny (nesmiem sklamať), alebo strachu (čo ak sa ten druhý nahnevá)…
Lidé se bojí těch, kteří znají sami sebe. Mají z nich strach.
Ti, kdo znají sami sebe, mají totiž určitou sílu, auru a přitažlivost. Mají charisma, které může vytáhnout mladé lidi z vězení tradic. Osvíceného člověka nelze zotročit, nelze ho uvěznit.
Dôležité si stále pripomínať…text je z roku 2014, ale pre mnohých aktuálny aj v tomto roku
Do Vánoc ještě zbývá nějaký čas a to stačí, abychom se v životě zbavili lecjakého haraburdí, které nás táhne dolů!