Pamatujete si ještě, když vám bylo nějakých pět let a hráli jste si na hřišti s dětmi? Děti vám něco provedly. Nějak vám ublížily. Nafoukli jste se a posadili na lavičku. Seděli jste tam a říkali si: „Jak mi to mohli udělat? Proč jsou takoví?“
Na lásku reaguje pozitivně celé vaše tělo. Pokud ji budete vysílat vůči svému fyzickému já, je to, jako bychom vám ji vysílali my andělé nebo jiní lidé. Láska je láska, není důležité, odkud přichází.
Výborné! Úprimnosť vo vzťahoch je základ. Ak sa prispôsobujeme, nie sme to my. Ideme proti sebe. Často z pocitu viny (nesmiem sklamať), alebo strachu (čo ak sa ten druhý nahnevá)…
Lidé se bojí těch, kteří znají sami sebe. Mají z nich strach.
Ti, kdo znají sami sebe, mají totiž určitou sílu, auru a přitažlivost. Mají charisma, které může vytáhnout mladé lidi z vězení tradic. Osvíceného člověka nelze zotročit, nelze ho uvěznit.
Dôležité si stále pripomínať…text je z roku 2014, ale pre mnohých aktuálny aj v tomto roku
Do Vánoc ještě zbývá nějaký čas a to stačí, abychom se v životě zbavili lecjakého haraburdí, které nás táhne dolů!
Autor Jan Menděl
Rád bych se ještě zaměřil na jeden z oblíbených bludů pozitivního myšlení, a sice na chtění a jeho vyjadřování. Věta „Já chci“ je jedna z nejmocnějších manter ve vesmíru. Vyjadřuje lidskou vůli tím nejjasnějším a nejčistším způsobem. Každý lidský čin, velký či malý, byl zažehnut myšlenkou či slovy JÁ CHCI a podle síly vůle a chtění pak tato energie šla svou cestou, a buď časem zeslábla až vyprchala nebo se udržela a ve svém průběhu ještě zesilovala.
Autor Jan Menděl
Poslední dobou slýchám čím dál tím častěji jednu ne zcela pravdivou a značně překroucenou teorii, která se za poslední desetiletí vkradla do učení o pozitivním myšlení a poměrně úspěšně se tam zabydlela. Jedná se o domněnku, že všechna naše přání a takzvané afirmace musí být pronášeny pouze a jenom v přítomném čase a kladném tvaru, jinak nebudou fungovat anebo, o co hůř, budou působit protichůdně našemu přání.
Problém většiny lidí je, že ztrácejí kontrolu nad svými emocemi. Jsou to přitom emoce, které kontrolují lidské chování, nikoliv naopak. Když ztratíme kontrolu, říkáme a děláme věci, které říkat a dělat nechceme. Proto je tak důležité nehřešit slovem a stát se „válečníkem ducha“. Musíme se naučit kontrolovat své city, abychom měli dostatek osobní síly.