Zhrnutie toho, o čom často hovoríme …
Súhlasím .. pekne zhrnuté!
zdroj: Shumavan
Týká se těch, jimž život tuto formu hry a životní role přinesl, především vyčerpaných matek, nemajících žádný čas na sebe, ale také zodpovědných mužů, kteří zůstávají roky v mrtvém vztahu a dávají ženě první poslední a přesto se nikdy nezavděčí, protože hrají hru na svědomí, vinu, stud a nedostatek ocenění, která má původ ve vztahu k matce, nebo model převzatý ze vztahu rodičů. Jistě, dělat to nemusí, ale přestože to na rozumové úrovni ví, nemohou se z toho modelu a vzorců vymanit a hrají to dál.
Jak už jsme si psali v předchozích dílech, pro člověka, který vyrůstal pod taktovkou autoritativní, manipulativní, mocenské, narcistické výchovy, jsou zdravé hranice něco, co je těžké si vytyčit a nastavit. Hranice jsou doménou mužské polarity, nejsou jen o tom, že nám někdo pošramotil slabé ego a my se vůči tomu chceme vymezit v nám již známých strategiích (útok, únik, zamrznutí), ale jsou především o ochraně toho, co je nám příjemné, či nepříjemné, co je v rámci vyjádření a žití sebe sama pro nás důležité, posvátné a v úctě.
zdroj: Shumavan
Ta neustálá potřeba mít zapnutou vrtuli u zadku, mi připomínala, že veškerá aktivita kryje nějakou velkou bolest, od které chci utíkat.
Odpor zpomalit, to je taková zástěrka.
„Milovaný člověk nás před ničím nezachraňuje. On nás ani nemá zachraňovat.“ Jorge Bucay
zdroj: Sergej Nikolajevič Lazarev
Cit lásky sám o sebe je dôležitejší ako človek, ktorého milujete.
S citom lásky nemožno bojovať – treba mu pomáhať, prekonávajúc závislosť od ľudského šťastia. Aby sa ľudská láska premenila na Božskú, musíte upustiť od požiadaviek, podmienok, ľútosti a strachu.