zdroj: Taunia Atiriamin
Jak dalece se musíme od sebe odchýlit? Jak dlouho se musíme opouštět od chvíle kdy jsme si vybrali sami sebe opustit? Opouštíme sami sebe při porodu a pokud nesjednotíme sami sebe během svého života, sjednotíme se ve smrti.
Platí samozrejme aj pre ženy 😉
ZDROJ: Energie stromů – pro lidi co dokáží svět vnímat i jinak
Starší článok, ale nutné pripomínať…
Životní těžkosti nás zocelují. Nebo by alespoň měly… Má se za to, že člověk, který určitými těžkostmi prošel , se rozvíjí, získává nové poznatky a stává se „lepším“. Jsou však lidé, kteří se na svých problémech takříkajíc zaseknou: jsou ustavičně nespokojení, nešťastní a smutní, v jejich životě je vše jen špatné a je-li náhodou dobře, pak je to všechno dozajista nějaké nedorozumění a ve finále určitě bude všechno ještě horší.
Od malička nám je vštěpováno, že musíme pomáhat druhým. Že se nám to vrátí, a tak jak pomáháme my, tak bude pomoženo nám. Dej a bude ti dáno, přej a bude ti přáno. A tak se celé životy honíme jak blbci aby se všichni kolem nás měli dobře a doufáme se zataženou prdelí, že se jednou karta obrátí.
V životě věnujeme tolik času na to, abychom byli se svými blízkými a přáteli, že pro sebe nám ho příliš nezbývá. Přitom každý z nás by sem tam měl chvíli pobýt jenom sám se sebou.
Proč se jedněm v životě daří a druzí věčně bojují o přežití? Proč u jedněch stojí fronty klientů a jiní na ně málem musejí pořádat hon? Proč jeden má silný, přátelský tým, zatímco někdo sedí jako na sopce? Proč jedni snadno vydělávají miliony a ti druzí sotva vyjdou?