Přitahujete si do života stále stejné typy lidí nebo partnery?


Mnoho lidí se potácí v tomto uzavřeném kruhu. V kruhu partnerů či přátel, kteří jsou si podobní jako vejce vejci, i když jste jich už vystřídali několik. Ne, nemyslete si, že všichni muži či ženy jsou stejní „protože“ jsem už jich měla/měl přeci tolik. Je v tom jen staré dobré pravidlo „vrána k vráně sedá“.

Sebevědomí a pocit vlastní hodnoty jsou to nejdůležitější, co žena může mít

Život přichází ve vlnách, v poučných zážitcích a obdobích vývoje. Dlouho byly ženy vystaveny náladám a názorům mužů. Říkalo se nám, co smíme dělat, jak a kdy. Jako holčičku mě učili chodit dva kroky za mužem, vzhlížet k němu a ptát se: „Co si myslím, co dělám?“ Nemyslím to doslova, ale viděla jsem, že se tak chová moje matka, a takovému chování jsem se tedy naučila. Byla vychována k poslušnosti vůči mužům, takže zneužívání brala jako normu a stejně tak i já. To je dokonalý příklad toho, jak se učíme vzorcům chování.

Kamkoli jdeš,bereš sebe vždycky sebou

 

Každý máme  nějaký ten seznam situací a pocitů, které bychom už nikdy nechtěli zažívat. Jsou to všechno věci, které jsou nám důvěrně známé, které nám už někdy velmi ublížily. Zkušenosti, které jsme museli zakoušet nejenom ve svých vztazích, ale pravděpodobně již jako dítě. Když však tyto zkušenosti nyní chceme vyčlenit z našeho vztahu, který právě žijeme, žádný opravdový vztah mít nebudeme. Proč? Protože tato část naší osobnosti nesmí v tomto vztahu být.

Proč neumíme říkat „ne“

To krátké slovo – „ne“ – nám přináší mnoho užitku. Zbavuje nás například nutnosti půjčovat peníze, když sami máme co dělat, abychom vyšli do výplaty. Nemusíme chodit na kávu k sousedce známé celému domu jako drbna, nebo v pět ráno na nádraží vítat bratrance. Existují však lidé, kteří nedovedou odmítnout prakticky nikoho. Utrácejí život plněním cizích přání. Výplatu rozpůjčují, hlídají cizí děti a chodí na večírky, na které nemají peníze ani náladu. Proč je tak těžké říkat „ne“?