Prožívání casu můžeme měnit tím, že změníme své vibrace, právě tak jako měníme své vnímání celého materiálního vesmíru. Naše myšlenky, pocity a omezené vztahy mají začátek a konec v čase, my však ne. Na prostorové úrovni, když je naše vědomí úplně rozšířeno, existuje jen přítomnost.
Být někým, kým nechcete být; být s někým, s kým nechcete být, dělat něco, co nechcete dělat, to je základ lidského neštěstí.
Vaše schopnosti a moc jsou bezmezné, takže můžete dokázat všechno, pro co se rozhodnete svou myslí, ale i svým srdcem. Přistupujte ke každé situaci s lehkostí: jednoduše se soustřeďte na svůj cíl tak, jako by se již projevil na hmotné úrovni.
Zákon analogie
„To, co je dole, je stejné jako to, co je nahoře. A to, co je nahoře, je stejné jako to, co je dole, aby se uskutečnila zázračná díla jedné jediné věci.“
Podmiňováním máme na mysli vytváření pevných vazeb mezi určitým typem činností či myšlenek a jistým druhem následků. Jestliže má určitá činnost nebo myšlenka obvykle za následek ocenění (formou pochvaly, materiální odměny či pocitu sebeuspokojení), pak se stane nedílnou součástí našeho chování, bez ohledu na to, zda je sama o sobě skutečně hodnotná.
Pokud neznáme nějaké pravidlo života nebo mu nerozumíme, stává se, že se zamotáme do kruhu, ze kterého zase vyjdeme, pokud jsme ochotni se učit a řešit problémy svého života. Někdy je podstatou problému naše rozhodnutí nic neřešit a děláme vše pro to, abychom nemuseli nic řešit a abychom se k řešení ani nepřiblížili. Žádný člověk na světě nás nemůže donutit začít řešit naše problémy, protože by to byl zásah proti naší svobodné vůli a univerzálním zákonům. Můžete se podívat na to, kdy, kde a proč jste se rozhodli, že nic řešit nebudete.
Nielen o vzťahu medzi mužom a ženou…
Nemoc je vždy něčím vyvolána. A když se zamyslíme, tak za tím něčím stojí vždy někdo. Taková je logika obyčejného, přízemního myšlení. K člověku s tradičním myšlením však přichází onemocnění doprovázené teplotou spolu s bolestí, zčervenáním, zimní, otoky a sekrecí.