O čom by bola kniha Vášho života

Nedávno v našom meste zomrelo mladé iba 15 ročné dievča na rakovinu. Toto dievča bolo plné snov a túžob, bolo plné života a tešilo sa na svoju budúcnosť, ale osud rozhodol inak. Zanechala po sebe knižku plnú svojich úvah, bol to jej spôsob ako sa vyrovnávala so svojou chorobou aj s blížiacou sa smrťou. Sila a čistota jej myšlienok dojímajú k slzám a nútia zamyslieť sa nad životom, jeho krehkou a vzácnou hodnotou. Srdce tohto mladého dievčaťa bolo naplnené takou múdrosťou, s akou som sa nestretla ani u o mnoho starších a skúsenejších ľudí. Dala príležitosť aj mne zamyslieť sa nad tým, o čom by som písala, keby tých pár strán malo byť to jediné čo po mne ostane?

O lásce

Málokdo ví, co láska skutečně znamená, protože téměř u všech je ovlivněna tělesnými a sobeckými činiteli. V původním čistém stavu je to první z vlastností božské duše a následkem toho je jednou z nejdůležitějších kvalit, které musí hledající pěstovat. Žít bez lásky znamená citově strádat. Slovo láska je jedno z nejvíce zneužívaných slov, protože je velmi často založeno na pouhém zájmu o sebe a nikoli na zájmu milované bytosti.

Falešné já

Slovo „JÁ“ představuje největší omyl i nejhlubší pravdu, podle toho, jak je použito. V běžné mluvě je to nejen jedno z nejpoužívanějších slov (společně s odvozenými tvary mě, mně, mi, moje a sám), ale také slovo nejvíce zavádějící.

To, jak se slovo „já“ běž­ně používá, dokládá základní omyl, hrubé nepochopení toho, kdo jsme. Dává nám falešný pocit identity, tzn. ego. Albert Einstein, který viděl hluboko nejen do podstaty prostoru a času, ale i do lid­ské přirozenosti, tuto iluzi nazýval „optická iluze vědomí“. Faleš­né já se pak stává základem pro interpretaci, nebo spíše nesprávný výklad reality a všech myšlenkových procesů, vazeb a vztahů. Vaše realita se pak stane odrazem základního omylu, od kterého všechno odvozujete.

Život není logický

Mnozí lidé si myslí, že upustit od svého stresu a odevzdat problémy ze svých rukou znamená problémy ignorovat nebo předstírat, že nejsou. Tak to ovšem není. Když povolíme otěže, uvolníme se a přestaneme vehementně zasahovat do situace, v níž nenacházíme žádné východisko, pak teprve tato situace dostane prostor ke svému vývinu a k vyřešení.