K sepsání tohoto článku mě inspiroval jeden z vás, za což moc děkuji. S tímto člověkem jsme se v podstatě bavili na téma vztahu duchovna a hmoty. Myslím, že by to mohlo zajímat i některé z vás, proto svůj pohled na toto zkusím vyjádřit i touto formou.
Veľmi dobré zamyslenie, hlavne v tejto dobe
„Vše, co mne nezabije, mne posílí!“ Tak to napsal Nietzsche. Později zešílel a zemřel. Protože jsou to sice krásná slova, ale nejsou pravdivá. Všechno, co nás nezabije ihned, nás zabíjí po troškách, nepozorovaně. Zabíjí to naši laskavost a důvěřivost. Něhu a upřímnost. Otevřenost, štědrost, jasný pohled a laskavé srdce…
Boží mlýny melou sice pomalu, ale zato jistě. Není třeba lpět na vnější spravedlnosti, která nastane tehdy, až nastolíme spravedlnost uvnitř.
zdroj: Sergej Nikolajevič Lazarev
Pretože v minulosti a v budúcnosti sú naše myšlienky a naše pocity vždy žijú v súčasnosti, ako aj cit lásky. Preto ten, kto vie žiť „tu a teraz“ je človek, pre ktorého sú pocity dôležitejšie ako myšlienky, pre ktorého je láska na prvom mieste a na druhom rozum a úsudok.
zdroj: Sergej Lazarev – Diagnostika Karmy
Čím viac sa na ne sústreďujeme a robíme si z nich cieľ, tým viac na nich začneme závisieť. Závislosť vytvára strach. Začína závislosť na budúcnosti – objavuje strach z jej straty. Strach z budúcnosti vyvoláva zlé myšlienky o iných ľuďoch. Všetko sa to premení na zlé myšlienky o sebe.
Většina z nás dokáže porozumět tomu, jak se cítíme, když ztratíme blízkého člověka nebo zvířátko – ale existují i další druhy žalu, včetně toho, který cítíme vůči našemu očekávanému, ale nikdy nesplněnému životu. Následující příklad to dobře vystihuje:
Každý den potkávám lidi, kteří mají jedno společné.
Dívají se na život očima oběti. Nepřemýšlejí nad tím, jak se stát vítězem. Však to sami znáte. Slýcháte od kolegů, přátel i v rodině, jak je všechno špatně. Stále se něco děje, ale vždy za to může někdo jiný.