Stav nespokojenosti většina z nás zavrhuje, nemáme ho v lásce. Když jsme nespokojení, všechno je pro nás černé, negativní. Dá se to pochopit. Ale má to i svou velmi pozitivní stránku, kterou si opravdu málokdo uvědomuje.
„Souspřeží nejrychlejších koní nemůže předstihnout slovo poté, co bylo vypuštěno z úst.“ (čínské přísloví)
„Cizí chyby máme na očích, svoje za zády.“ (arabské přísloví)
„Jedním špatným tahem lze prohrát i nejlepší partii.“ (čínské přísloví)
Určite poznáte ľudí, ktorí napriek tomu, že by mali riešiť svoje problémy, snažia sa zasahovať do životov iných ľudí. Niekedy s dobrými úmyslami, niekedy preto, aby ublížili podľa hesla: „mne je zle, nech je aj tebe“ …
Prečo je tomu tak? Prečo niektorí majú stále potrebu zasahovania, manipulovania, byť v životoch ľudí, ktorí o to vôbec nestoja?
Psychologický pocit strachu nemá nic společného se skutečným a bezprostředním ohrožením. Strach se projevuje různými způsoby. Přichází ve formě obav, nervozity, napětí, úzkosti, hrůzy, fobií atd.
Lidé jsou spolu, dokud spolu být chtějí. Žádná povinnost, čest, ani morálka nepřikovají jednoho člověka k jinému. Když někdo chce odejít, odejde z domova, od dětí a třeba i od umírajícího. Pokud odejít nechce, zůstává.
Asi jen stěží bychom hledali člověka, který dosáhl plného uspokojení všech svých potřeb včetně přání a tužeb. Pokud se nad tím zamyslíme, zjistíme, že štěstí se vyhýbá téměř všem lidem navzdory tomu, že je stále hledají. Na zemi žije necelých sedm miliard lidí, ale kolik z nich prožívá mír Nadjá a těší se z jeho štěstí? Vyhledávání nadměrného množství zábavy svědčí o nedostatku štěstí a o snaze na to zapomenout. Každý by chtěl být trvale šťastný, ale skutečné štěstí nelze hromadit, je nutné se o ně podělit. To není jen povinnost, ale také radost.
Po prečítaní článku, si určite nájdete kopec vlastných očakávaní 😉
„Denně medituješ, opakuješ Boží jménno a přesto máš pocit, že se v tobě vůbec nic nemění.
A ty si myslíš, že se něco změnit může?
K řečenému příběh.