Vždy když něco děláme či si přejeme, bychom se měli ptát sami sebe: „A potřebuji to já nebo moje rodina k svému přežití? Přinese mi to víc problémů a budu je ochoten řešit? Převezmu zodpovědnost za své skutky? Budu mít více času na sebezdokonalování, seberozvoj, sebevzdělání a zlepšení svého charakteru? Budu mít čas na cvičení pro zdokonalení těla?“
Na vonkajšej úrovni, na úrovni vedomia, sme všetci navzájom od seba oddelení, každý je zodpovedný sám za seba. A na jemnej úrovni, na podvedomej úrovni,- tam sme všetci jedno.
ZÁVIST, NENÁVIST, KŘIVDA, ZLOBA, LÍTOST, STRACH, TRÁPENÍ SE PRO JINÉ… Jakmile některý z těchto pocitů lidé “pustí do svého nitra”, tak za všechny následky nesou sami zodpovědnost.Už Sokrates říkal, že tělo je jen obalem duše. Jakmile onemocní duše, onemocní i tělo. Všechny z tisíce diagnóz, které známe, vznikají, když se poškodí lidská duše …
Jana Czerneková
Dnes jsem se probudila po bujaré noci s obrovskou kocovinou. Skuhrala jsem, naříkala a strašně jsem si přála, aby mi bylo konečně dobře. Co bych za to dala.. To mě donutilo zapřemýšlet nad tím, jak bereme spoustu věcí jako naprostou samozřejmost. Třeba takový stav, kdy je nám dobře a nic nás nebolí. To je přece přirozené a samozřejmé. Ale běda, jestli se ten stav změní! Začneme ho postrádat a uvědomovat si, že nebýt ho, život by byl sakra těžký. Když se nám udělá konečně dobře, jsme moc vděční a pociťujeme úlevu. Ale vděční jsme jen chvíli. Pak to přestaneme vnímat a opět se to stává samozřejmostí. A já se ptám: „Proč nebýt za to, že je nám dobře, nic nás nebolí a jsme zdraví, vděčný pořád?“
Ondra Mergl
Chcete se z nečekaných ran osudu vzpamatovat rychleji a lépe? Zde najdete krátký seznam těch nejlepších rad, jak se dostat zpátky na nohy.
Myšlienky od:
Abraham Hicks
Thaddeus Golas Nepodaří se ti pozvednout z tvé současné vibrační úrovně, dokud nemiluješ svůj současný stav.