Osho: Jaký je rozdíl mezi vědomostmi a věděním

 

Jaký je rozdíl mezi vědomostmi a věděním? Ve slovníku žádný rozdíl není, avšak v existenci je rozdíl obrovský. Vědomosti jsou teorie, vědění je zkušenost. Vědět znamená to, že otevřete oči a vidíte. Vědomosti znamenají to, že někdo jiný otevřel oči, viděl a hovoří o tom  a vy prostě shromažd’ujete tyto informace. Vědomosti můžete mít, i když jste slepí. Vědomosti jsou možné. Bez očí se můžete naučit mnoho věcí o světle. Jste-li však slepí, nemůžete vědět. Vědět je možné jen tehdy, pokud se vaše oči uzdraví, vyléčí, pokud dokážete vidět. Vědění je vaší autentickou zkušeností, znalosti jsou pseudo. Znalosti jsou prokletím, katastrofou, rakovinou.

 

NEREAGUJTE, JEN POZORUJTE

Pozorovat dokážeme jedině, když jsme ve svém středu. Jinak reagujeme a ztrácíme kontrolu, což se děje, když máme strach nebo se zlobíme, žárlíme, jsme frustrovaní nebo jsme prostě v jakékoli z podobných nálad vyvolaných našimi stíny. Když zajdeme příliš daleko do extrémů a vzdálíme se z klidu středního kanálu rovnováhy, zabředneme hluboko do minulosti nebo budoucnosti, emocí nebo myšlenek. Prostor, ve kterém lze dosáhnout rovnováhy, máme v sobě. Jsou to dveře, kterými můžeme vstoupit do přítomného okamžiku.

Závisť, žiarlivosť…

Mechanismus závisti je ve skutečnosti velice jednoduchý. Je to strach o svou budoucnost. A strach je výsledkem zbožštění budoucnosti. Pokud Bůh přijal dary od Ábela, znamená to, že ten má světlou a zabezpečenou budoucnost, zatímco Kain ji nemá. Ale pro prvního zločince na Zemi byla budoucnost ze všeho nejdůležitější, dokonce důležitější než vlastní bratr a láska k Bohu. A jelikož pro něj byla budoucnost důležitější než láska, přišel o nejvyšší energii a začal ztrácet možnost se měnit, rozvíjet a zajišťovat svoji budoucnost. Tehdy tedy odebral budoucnost svému bratrovi. Tím, že ho zabil, se pokusil si ji přivlastnit.
S.N.Lazarev
Člověk budoucnosti 1
www.sergej-lazarev.cz

8 způsobů, jimiž se zanedbání z dětství projevuje v dospělosti

 

Většina lidí prožila zanedbávání v menší či větší míře během svého dětství, ale i později v průběhu svého života. Spousta z nich si přitom neuvědomuje nebo nepřiznává, že jde o zanedbávání nebo zneužívání, protože mají tendenci nadlehčovat nebo dokonce omlouvat zneužívání, které v dětství prožili, aby byli schopni unést své vlastní pocity.