Zachránci a pečovatelé (3/3)

Někdy zachraňujeme i z toho důvodu, že nemáme dobrý pocit ani ohledně druhých. Někdy s omlouváním, jindy bez něj, se rozhodneme, že druzí lidé zkrátka nemohou být zodpovědní sami za sebe. I když se to může zdát pravdivé, není to tak. Jen pokud má osoba závažné poškození mozku, vážné fyzické zranění nebo je to dítě, nemůže být skutečně za sebe zodpovědná. V ostatních případech je to však jinak.

 

Zachránci a pečovatelé (2/3)

Trojúhelník a koloběh rolí zachránce, pronásledovaného a oběti jsou viditelným procesem, jímž procházíme. Role se mění a stejně tak i emoce se mění tak jistě a tak intenzivně, jako kdybychom si četli scénář. Můžeme tím koloběhem projít během sekund a s klidnějšími emocemi. Nebo nám to zabere roky dokončit ten trojúhelník a dopracovat se k obrovskému výbuchu. Můžeme – a mnozí z nás to i dělají – zachránit i dvacetkrát během jednoho dne.

 

Každý z nás je svým způsobem jedinečný

Každý z nás je jiný. To je zřejmé. Každý má jinou tvář, každý má oblíbené jiné oblečení, jiné barvy, jiné filmy a seriály, jinou hudbu, každý má na různé věci jiný názor. Každý má odlišné životní cíle a sny, které se snaží naplnit. Jednoho baví dělat s kovem, druhý je zahrádkář, třetí raději dělá u počítače – no a čtvrtý, ten třeba dělá průběžně všechny tři druhy práce a všechny ho baví… Ovšem, proč nejít hlouběji a nezamyslet se nad tím, jak tyto odlišnosti můžeme využít pro svůj vlastní (především vnitřní) prospěch a rozvoj?