Spiritualita a sebepoznání jako útěk a nebo jako cesta k plnosti prožívání života?

Některá učení zdůrazňují jakési odpoutání se od chaosu obyčejného lidského života a nabádají nás k identifikaci sebe samých jako neomezeného vědomí, a ne jako osoby. Já dávám přednost spíše jinému přístupu nahlížejícímu na chaos denního života jako na Svatou Skutečnost, která nás neustále vede k hlubšímu ponoru DO všednosti. Což vede ke konečnému zjištění, v čem osvícení skutečně spočívá, tedy ne “někde jinde” v nějakém speciálním stavu, ale právě zde v TÉTO nynější chvíli.

Vítaná změna a ochota učit se

Vždycky, když před námi vyvstane nějaký problém, život nás jeho prostřednictvím žádá, abychom se změnili – a naše duše jakbysmet. Každý problém je vlastně místo v našem nitru, kde se sváří protichůdné energie, a tohle místo se promítá do našeho vnějšího prostředí. Všechna taková místa představují prosbu o odpuštění navenek a o integraci uvnitř, abychom mohli situaci změnit.