NEBUĎTE BLBÍ, RADÍ JAROSLAV DUŠEK
Vaše představení často vzbuzuje v divácích smích. Smějeme se pořád stejným věcem, nebo se obsah toho, co je k smíchu, mění?
Každý z nás je svým způsobem jedinečný
Každý z nás je jiný. To je zřejmé. Každý má jinou tvář, každý má oblíbené jiné oblečení, jiné barvy, jiné filmy a seriály, jinou hudbu, každý má na různé věci jiný názor. Každý má odlišné životní cíle a sny, které se snaží naplnit. Jednoho baví dělat s kovem, druhý je zahrádkář, třetí raději dělá u počítače – no a čtvrtý, ten třeba dělá průběžně všechny tři druhy práce a všechny ho baví… Ovšem, proč nejít hlouběji a nezamyslet se nad tím, jak tyto odlišnosti můžeme využít pro svůj vlastní (především vnitřní) prospěch a rozvoj?
Žít vlastní život – znáte to vůbec?
Nepřipadá vám, že lidé neví, co to znamená „žít vlastní život“? Mně se zdá, že velmi mnoho lidí se řídí nějakými trendy, které za ně určuje někdo druhý. Odněkud (třeba z dalekého zahraničí) přijde do společnosti nový trend a dav se bez kritiky podřídí. Mnoho lidí jako by se neřídilo tím, JAKÝ ŽIVOT CHTĚJÍ ŽÍT ONI SAMI.
Léto a jeho energie
Na léto se všichni bezesporu těšíme a o to více, že ještě ani pořádně nedorazilo. Letní období je na vnímání energií stromů ( ale nejen energie stromů ale i energií obecně ) trošku náročnější v ohledu naší mysli.
Mluv o druhých jen v dobrém
„Kdo chce nastolit pořádek ve světě, nechť nejdříve třikrát projde vlastní dům.“
(Čínské přísloví)
Deset pilířů, od kterých se začíná budovat duchovní civilizace
Vesmír vznikl jedním tvůrčím impulsem a z jednoho bodu, proto v něm platí všude stejné fyzikální zákony. Zjednodušeně řečeno, nikde ve vesmíru neteče voda do kopce. Právě tak zákony v nehmotné, tj. duchovní rovině stvoření, jsou stejné ve všech lidských civilizacích, které na planetách vhodných pro život člověka vyrostly. Pouze si myslím, že civilizace na některých planetách jsou vyspělejší než zde na Zemi, jiné méně. A některé v určité fázi svého vývoje zanikly, protože samy sebe nezvládly.
O čom by bola kniha Vášho života
Nedávno v našom meste zomrelo mladé iba 15 ročné dievča na rakovinu. Toto dievča bolo plné snov a túžob, bolo plné života a tešilo sa na svoju budúcnosť, ale osud rozhodol inak. Zanechala po sebe knižku plnú svojich úvah, bol to jej spôsob ako sa vyrovnávala so svojou chorobou aj s blížiacou sa smrťou. Sila a čistota jej myšlienok dojímajú k slzám a nútia zamyslieť sa nad životom, jeho krehkou a vzácnou hodnotou. Srdce tohto mladého dievčaťa bolo naplnené takou múdrosťou, s akou som sa nestretla ani u o mnoho starších a skúsenejších ľudí. Dala príležitosť aj mne zamyslieť sa nad tým, o čom by som písala, keby tých pár strán malo byť to jediné čo po mne ostane?
O lásce
Málokdo ví, co láska skutečně znamená, protože téměř u všech je ovlivněna tělesnými a sobeckými činiteli. V původním čistém stavu je to první z vlastností božské duše a následkem toho je jednou z nejdůležitějších kvalit, které musí hledající pěstovat. Žít bez lásky znamená citově strádat. Slovo láska je jedno z nejvíce zneužívaných slov, protože je velmi často založeno na pouhém zájmu o sebe a nikoli na zájmu milované bytosti.
Falešné já
Slovo „JÁ“ představuje největší omyl i nejhlubší pravdu, podle toho, jak je použito. V běžné mluvě je to nejen jedno z nejpoužívanějších slov (společně s odvozenými tvary mě, mně, mi, moje a sám), ale také slovo nejvíce zavádějící.
To, jak se slovo „já“ běžně používá, dokládá základní omyl, hrubé nepochopení toho, kdo jsme. Dává nám falešný pocit identity, tzn. ego. Albert Einstein, který viděl hluboko nejen do podstaty prostoru a času, ale i do lidské přirozenosti, tuto iluzi nazýval „optická iluze vědomí“. Falešné já se pak stává základem pro interpretaci, nebo spíše nesprávný výklad reality a všech myšlenkových procesů, vazeb a vztahů. Vaše realita se pak stane odrazem základního omylu, od kterého všechno odvozujete.