HLAS ČLOVĚKA – je unikátní nástroj vlivu na realitu, mnohem jemnější a mocnější než naše fyzické činy, jelikož je schopen vytvářet libovolné harmonie a rezonovat tak s většinou objektů vnějšího světa. Známým projevem tohoto faktu se je schopnost „rozbíjet hlasem“ skleněné předměty.
Vaše vnitřní vedení vás směřuje k vašemu vyššímu dobru. Jednou z výzev je naučit se rozlišovat mezi vnitřním vedením a povrchními přáními či myšlenkami vycházejícími ze strachu. Cítíte-li, že to, co chcete, vám přinese radost a potěšení, pak to nejspíš bude v souladu s vaším vnitřním vedením. Jestliže se vám vaše přání zdají příliš dobrá, než aby to mohla být pravda, necítíte-li svou touhu v hloubi svého já, pak nejspíš o vaše vnitřní vedení nepůjde. Važte si svého vnitřního vnímání a věnujte dost času detailům. Ptejte se: „Jsem k tomu skutečně veden/a zevnitř? Cítím to jako dobré a správné, nebo je to spíš jen takové doufání?“
Naučte se naslouchat svému vnitřnímu vedení. Po práci s energií a magnetizování si toho, co chcete, vás vaše vnitřní vedení povede tou nejrychlejší a nejjednodušší cestou.
„Své putování za léčením zažíváme prostřednictvím stezky vztahů, protože se sami léčíme prostřednictvím zrcadlení našich zranění, což je jeden ze způsobů spojování s druhými. Máme určité zranění, které vyžaduje uzdravení, potkáme někoho se stejným zraněním a – protože máme před sebou své zranění jako na dlani – jsme schopni své záležitosti vyřešit a uzdravit. Přesně tak by to mělo fungovat, jenže obvykle tomu tak není. Namísto toho si pomyslíme, že s tím druhým není něco v pořádku, a pokusíme se vyléčit jeho, a pak jdeme od jednoho zraněného vztahu k dalšímu a divíme se, proč nemůžeme nalézt někoho, kdo je uzdraven a je celistvý, nebo že na světě pro nás láska neexistuje.
Jeden přítel si mi neustále stěžoval na svou manželku: Je pořád smutná, má protažený obličej, až mám strach přijít domů. Snažím se zabíjet čas tady v klubu nebo v jiném klubu, ale nakonec musím jít domů a tam je ona. Řekl jsem mu: Udělej jednu věc, jenom na zkoušku. Protože je tak vážná a pořád tě sekýruje, neumím si představit, že přijdeš domů s úsměvem.
Ľudia sú čierni (tí, ktorí reagujú negatívne či vyžarujú smútok) alebo žltí (slniečka, ktoré pochopili, že bude, ako bude, a boli by hlúpi, keby sa neradovali zo všetkého, aj z „nedobrého“). Ale ja som si ich rozdelil ešte na „zrkadlá“ a „učiteľov“. Odvtedy sa mi žije ľahšie.