Obětování se je protikladem lásky

Obětování se vypadá jako cosi skutečného, jenomže je to padělek. Jedná se o způsob, jak dávat, aniž přijímáme, takže to vlastně není skutečné dávání. Když se obětujeme, říkáme: „Já nejsem v pořádku. V pořádku jsi ty,“ čímž někoho obíráme o největší z darů, jaké vůbec můžeme dát: o sebe. Obětování se je spojeno s pocity bezcennosti, viny a selhání.

Nehřešte slovem

První dohoda je nejdůležitější a je rovněž nejtěžší ji dodržovat. Je tak důležitá, že právě díky ní budeme schopni dosáhnout roviny, kterou nazývám nebem na zemi. První dohoda spočívá v tom, že nebudeme hřešit slovem. Zní to velmi prostě, ale je v tom obrovská síla. Proč slovem? Naše slovo je dar, který pochází od Boha.

JSTE SEBEVĚDOMÁ ŽENA?

Jaká vlastně je? Jak se chová? Co potřebuje? Po čem nejvíce touží?

Žena nejvíce touží právě po právu vytvářet si svou vlastní cestu životem. Sebedůvěra a zdravé sebevědomí jsou hlavním a nezbytný nástrojem k dosažení tohoto práva v životě. Když si, začneš věřit, objevíš způsob, jak vyjádřit, kdo jsi a co chceš. Naučíš se, jak komunikovat, aniž bys byla pasivní a lhostejná ke svým vlastním potřebám anebo agresivní a bezohledná k potřebám druhých.

LIDSKÉ CHOVÁNÍ

Posuzování a odsuzování ostatních lidí

Nám lidem je vlastní neustálé posuzování ostatních lidí. Pomlouváme a odsuzujeme co je jiné-jak paní Nováková špatně vychovává děti, jak špatně vaří, nestará se o manžela, apod. Na základě čeho posuzujeme jiné? Na základě toho, co je dobré a co je špatné. A kdo o tom rozhoduje? Přece dobří lidé. Jenže kdo jsou dobří lidé? Nepochybně si myslíme, že my. Ale co když si to o sobě myslí i ostatní? Kdo má pravdu?

Hojnost je výsledkem ochoty přijímat

Říkáme, že toužíme po tom, co nemáme. Když však nahlédneme do své mysli, uvědomíme si, že to, čeho se nám nedostává, vlastně nechceme. Nechceme to proto, že se z nějakého důvodu bojíme to mít. Pokud kupříkladu věříme, že hodný člověk by neměl být bohatý, neměl by oplývat hojností ani přílišným sexuálním uspokojením, buď budeme hodní a chudí, anebo špatní a bohatí. Strach je silnější než hojnost, protože naše přesvědčení tvrdí, že je to špatné. Čím více si stěžujeme, že nemáme něco, o čem se domníváme, že to chceme, tím větší máme ve skutečnosti strach z toho, že bychom to mít mohli. Pokud zkoumáme svůj soubor přesvědčení a úroveň strachu, nejspíš sami sebe klameme ohledně toho, co vlastně chceme.