Ďakujme za to, kde sme
Možná že mnohému z nás se nelíbí jeho místo ve vesmíru, ale všichni si můžeme být jistí, že jsme se tam, kde jsme, dostali díky svému vlastnímu rozhodnutí rozšiřovat se v lásce nebo se od ní odvracet.
My a tí druhí
Niečo na zamyslenie sa od Osha.
…koľko myslíme na seba? Nešliapeme po životoch a snoch iných? Ako zasahujeme do životov iných?
MĚJ RÁD DRUHÉ TAKOVÉ, JACÍ JSOU
Pokud nechceš neustále trpět a být zklamaný,
nezbývá ti, než je přijmout druhé takové, jací jsou.
Jsou prostě takoví a ty jsi makový – na tom není nic špatného.
Každý zde prožívá svůj život a žije podle svých představ.
O SVOBODĚ
POKUD CHCETE ZŮSTAT SVOBODNÍ, DEJTE SVOBODU OSTATNÍM, TO JE TEN JEDINÝ ZPŮSOB, JAK ZŮSTAT VOLNÝM.
Jsme úspěšní, i když jsme „nic“ nedokázali…
Je to jen patologický úhel pohledu. Naše společnost nám do našeho životního programu vkládá jednu velice nepříjemnou věc. Už od malinka nás programuje k tomu, abychom byli úspěšní. Už když vyrůstáme, chtějí maminky, aby jejich malé děti byli nějak neobyčejné. „Ten náš už v 9 měsících chodí“ se rádi chlubí a myslí si, že je zrovna jejich dítě výjimečné a ne jen tím. Ve školách se žáci hodnotí takzvaným průměrem, kdo má průměr horší, je prostě horší žák. V zaměstnání pokud ničeho nedosáhnete a nevyděláváte lepší peníze, nic neznamenáte.
Nič nie je náhoda- alebo- nechajme sa unášať prúdom
Všemocné podvědomí.
Věříte na náhodu? Žádná není! Díky svému omezenému vědomí často přehlédneme i jednoduché zákonitosti, kterými se řídí náš osud. Souvislosti ve větším měřítku už nepostřehneme vůbec. A tak se někdy řítíme do událostí, které pro nás mají velký význam právě teď, v tomto bodě cesty osudem a říkáme tomu náhoda.
Nedeľná chvíľka poézie :-)
Krásny májový víkend priatelia 🙂
Postarejte se o mě, milujte mě, uzdravte mě…
To je dnešní svět
Není Vám to povědomé ? Naprosto drtivá většina lidí je takto nastavena. A společnost nás v tomto neochvějně vede. Společnost nás učí, že na všechno máme své lidi. No nakonec proč ne. Nemůžeme přeci znát a umět všechno. Na tom by nebylo nic špatného. Ale přece jen je na tom hodně zlého. Je to tak zažité do podvědomí, že už ani my sami nejsme odpovědní sami za sebe. Jak to myslím ?
Úskalí vztahů typu „Lepší než nic“
Při hledání spřízněné duše jsou velkou překážkou vztahy, které člověk uzavírá, protože mu připadá, že je pořád lepší něco než nic. V takovém vztahu člověk svého partnera sice nijak zvlášť nemiluje, ale aspoň se necítí tak sám.