Dvě tváře, dva rozdílné životy

Dvě tváře, dva rozdílné životy. Práce a soukromí…
Rozpolcenost tohoto světa i nás samotných. Kdo tedy vlastně jsme? Hledáme štěstí a naplnění, ale přitom nevíme, kdo jsme my sami. Jsme ti, kteří v práci srší legrácky a flirtem, nebo tací, kteří si doma hrají na spořádaného a milujícího tatínka? Myslím, že to znají všichni. Jaká je vlastně žena na mateřské dovolené? A jaký je vlastně ředitel nebo manažer? Celý náš život je vlastně hrou si na něco a někoho jiného. A proč?

Čo ma naučili „živšie“ deti

Znaky“ živších“ a hyperaktívnych detí sú impulzivita, výbušnosť, precitlivenosť, hašterivosť, vnímavosť. Jednoducho napísané, živé či hyperaktívne dieťa je ako tlakový hrniec  plné  emócií. Tlakom na takéto dieťa sa jeho správanie skôr zhoršuje, pretože k jeho emóciám pridávame svoje a dieťa toto už nedokáže zvládať a vybuchuje.

Všechno umíme ovládat. Jen neovládáme sami sebe…

Jak pošetilá je tato poznámka a jak hluboce pravdivá až mrazí. Od malička nás všude učí, jak ovládat věci kolem nás. Jak jíst lžící, jak si zavázat tkaničku u bot, jak nakupovat, jak se chovat, jak řídit auto a ochutnávat víno. Jak máme šetřit peníze i jak je utrácet. Předkládají nám módní trendy a zdraví v pilulkách. Už od útlého věku děti ovládají počítače a techniku. Ale nikde nezaznamenávám náznak toho, jak vlastně pracovat sám se sebou.