Bůh je život a tento životní princip je přítomen v každém člověku – vždy a všude.
Člověk je podle Božího určení povolán k životu v harmonii, míru, kráse, radosti a bohatství.
Právě takhle chápeme Boží vůli, nazývanou někdy také tendence života.
Odpouštět druhým – to je neodmyslitelný předpoklad vlastního tělesného a duševního zdraví. Kdo chce být naprosto šťastný a zdravý, musí nejprve odpustit každému, kdo mu udělal něco zlého.
Viete povedať NIE?
Společnost, ve které žijeme, nás učí hromadit. Čím víc, tím líp. Plníme své sociální zdi množstvím skvělých nebo alespoň vtipných příspěvků, plníme své byty množstvím nejnovější elektroniky, plníme svá břicha moderními potravinami, plníme svůj krevní oběh alkoholem/adrenalinem (škrtni nevhodné), plníme své životy potřebnými lidmi, svoji hlavu plníme televizními postavami, ale na svou duši zapomínáme. Paradoxně se pak můžeme dostat do situace, kdy si ve svém přeplněném životě připadáme úplně prázdní.
„Když budete ukazovat prstem a svalovat odpovědnost za to, jak se cítíte, a za to, jaký je váš život, na ostatní, moc vám to nepomůže. Nikam to nevede, když svou moc odevzdáváte vnějšímu světu a přenášíte na něj odpovědnost za to, jak dobrý život žijete. Nikam nevede, když vkládáte svůj život do rukou jiných lidí a čekáte, že ho budou žít za vás.
Milovat jistě není zakázáno, avšak obětovat se pro toho, koho milujeme, je dovoleno pouze ve velice přísně vybraných situacích. Chcete-li být s mužem dlouho a také s ním být šťastná, nesmíte pro něj nikdy a za žádných okolností dělat následující věci:
ZDROJ: Ludmila Nováková
Zdroj: Sergej Lazarev – Diagnostika Karmy
Pri pozorovaní aury pacientov som často vídal, ako sa duša čistého dieťaťa nemôže priblížiť dušiam rodičov ušpinených pocitmi krivdy a nenávisti.