Jednou z chyb, které děláme, je ta, že se truchlících lidí ptáme, jak jim můžeme pomoci. Často jsou natolik ztraceni ve svém vlastním zármutku, že stěží rozpoznávají své potřeby. Je v pořádku se zeptat; ale vězte, že můžete prostě přijít a pomoci.
zdroj: Na konci dechu
V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?
Tlak společnosti na nevědomost mas je obrovský. K manipulaci s davem využívá podvědomých a nevědomých traumat vnitřního dítěte. Trauma je vlastně vytržení části naší duše a zavření do temného sklepení, kde po určité době tato část naší bytosti zdivočí. Pro vládnoucí elitu je výhodné, aby se v sobě člověk nevyznal.
Stín je to, co považujeme za méněcenné a nechtěné. Pro naši společnost je to především nemoc, válka, hlad a smrt – v biblickém pojetí jsou to čtyři jezdci apokalypsy. Tím pátým, který se od nich odloučil ještě dříve, než se proslavili, je chaos.
Protože vše se děje nejprve na jemné úrovni pole, znamená to, že do tohoto procesu jsou zapojené naše pocity. Naše podvědomí ví vše, co se v budoucnosti stane. Naše podvědomí může ovlivnit to, co se děje a stane.
A v takovém případě vyvstává otázka: proč lidé nasednou do letadla, které musí havarovat? Proč si člověk vybere tu cestu, na které ho čeká dřívější smrt?
zdroj: Energie stromů – pro lidi co dokáží svět vnímat i jinak
Paul Brunton
Může se zdát, že hluboký a stálý vnitřní klid, který není ovlivněný zmatky naší doby, nelze nalézt. Přesto jej však někteří nalezli. Z toho je zřejmé, že pátrání po vnitřním míru není beznadějné. Mír v lidských srdcích a v jejich vztazích není marným snem. Je opravdu možné dosáhnout takového vnitřního míru, že negativní myšlenky a emoce víří kolem nadarmo? Tohoto stavu mysli lze skutečně dosáhnout usměrňovaným životem, pročištěním citů a prováděním mystických cvičení. Touha po míru může být v člověku ukryta, potlačována a ignorována po mnoho let, ale nakonec musí vystoupit na povrch.
Buddha popsal tři druhy lenosti. První je ta, kterou všichni známe.. Když se nám nechce nic dělat, když si dovolíme být v posteli o něco déle, místo abychom vstali a pustili se do práce. Druhá lenost je leností nesprávného cítění sebe sama – lenost myslet. „Nedokážu nic udělat. Jiní meditují, pracují, vylepšují své vědomí, jsou laskaví a štědří, ale já jsem na všechno moc hloupý“. Nebo: „Jsem moc naštvaný“, „Nikdy v životě nic nedokážu“, „Mě se nic nepodaří, nemá to ani cenu zkoušet“. To všechno je lenost.
Existuje jeden velmi zajímavý test pro děti předškolního věku. Dítěti ukážou dva obrázky. Na obou je chlapeček a lavička. Na prvním obrázku chlapeček utíká, na druhém upadl, protože vrazil do lavičky. Dítěti je položena otázka:
«Kdo za to může?»