Chcete zmeniť vzťah? Zmeňte najprv seba

autor  dátum 19. FEBRUÁR 2014

Sám seba som sa pýtal, prečo tak nerád chodím na návštevy k mame. Klamal som sa, že to je jej chyba, lebo sa so mnou nevie rozprávať a necítim z nej lásku ku mne. Ale opak bol pravdou, ktorú som si po čase kajúcne natrel na chleba: „Veď to ja sa s ňou nechcem rozprávať! V skutočnosti jej nedávam lásku ja!!!” Keď som vydoloval zo seba tento trpký poklad, zostal som ako obarený.

Neexistuje špatné rozhodnutí. Jen špatný pohled na celou věc…

Vlastní strachy jsou poutem, které nás drží, abychom se vyhnuli rozhodnutí. Dokážeme vymyslet mnoho důvodů proč se nerozhodnout. A nakonec když to už vypadá, že bychom se dokázali odhodlat, to skončí otázkou „ale co když se rozhodnu špatně“? A rozhodnutí je zase odloženo. Čeho se vlastně bojíte? Sami sebe? Vlastního zklamání? Následků rozhodnutí?

Radujme se z obyčejných maličkostí …

…neboť i malá radost může nastartovat váš osobní růst. Dnes se lidé naučili radovat se převážně z úspěchů druhých. Například společnost Apple vyrobí nový bezesporu úžasný model tabletu. Vy si ho koupíte a máte z toho obrovskou radost. Ale kde v tomto úspěchu jste Vy? Vy sami? Vymysleli jste ho? Podíleli jste se na jeho výrobě či designu? Asi ne. Ale přesto se radujeme. A co třeba když uděláte doma večeři pro rodinu. Dokážete se radovat i z tohoto „malého“ úspěchu, který vám jako úspěch nepřipadá jen proto, že to děláte každý den?

Zajídání emocí

Mnoho lidí uplatňuje duchovní praktiky a cvičení ve snaze dosáhnout míru a štěstí, ale z velké části má na váš stav mysli a na vaše emoce vliv také stravování. Detailněji toto téma rozebírám s Becky Blackovou ve své knize Světelná strava. Spojitost mezi jídlem a náladou byla dokázána ve stovkách vědeckých studií. Mnoho z těchto studií prokazuje, že deprese, úzkost, letargie a nutkavé chutě mohou vycházet ze špatné nebo nevyvážené stravy.

 

PĚT POSVÁTNÝCH UČITELŮ NA CESTĚ ŽIVOTA

Život je cesta. Jeho trasa je v podstatě pro každého stejná, ačkoli startujeme z různých podmínek a s různou zátěží. Každý se narodí, každý zemře, a většina projde celým cyklem od zrození přes dětství, dospívání a zralost až ke smrti.

Abychom se mohli spojit se svou moudrostí, musíme vědět, jak se naše psýcha utvářela, jak byla zraněna, jak byla požehnána. A jak vyléčit to, co brání našemu plnému bytí. Naše zranění a naše požehnání jsou základními surovinami našeho osvícení. Čím vědoměji se jimi zabývá­me, tím blíže se dostáváme k naplnění svého duševního potenciálu.