Další z omylů této doby. Už od malička nás ve škole učí, že se musíme neustále učit. Že musíme jít neustále kupředu. Ano to je v pořádku. Nových a nových informací je kolem nás opravdu dost a učíme se každý den. Některé věci přijmeme za vlastní, protože nám přijdou dobré, některé odmítneme. Každý z nás máme informací tolik, že kdybychom v tuto chvíli přestali informace přijímat, můžeme je zpracovávat do konce života. A možná i život další.
Joshua David Stone, Ph.D.
Během posledních pár měsíců dochází k dosud nepoznanému jevu, který může pociťovat většina osob na osobní cestě duchovně-energetického rozvoje. Dochází k již citelnému prolínání dimenzionálních pásem, způsobenému zvýšeným přísunem vysokých energií, jež jsou doprovázené následným dorovnáváním nízkými vibracemi. Zažíváme, že v určitých momentech jakoby čas vůbec nefungoval dle měřítek, na které jsme byli zvyklí. Zažíváme (a to už nejen v průběhu niterných meditací) určitý „review“ – neboli česky napsáno revizi životních lekcí spojenou s následným posouzením a vyhodnocením naší minulosti.
Velmi jednoduchý dotaz, který mě však překvapil svou obšírností – jakmile jsem se dala do rozepisování zjistila jsem že je toho fakt dost, tak jsem to pojala od základů a pokusila se vypsat to celé jak nejlépe umím..
Možno sa Vám bude zdať čudné, že straším zimou, ale chcem napísať pár viet k tomu čo sa deje s našimi fyzickými telami, zdravím a všetkým okolo.
Vesmír má svou logiku, jak si hrát.
Skrze nás provádí své neuvěřitelné akrobatické kousky.
Zkuste na čas nechat věci, ať se stanou.
Nemluvte Vesmíru do jeho práce a odolejte pokušení o něco se snažit a
vyvíjet tlak.
Vyberte si oblast života, kde se vám „nedaří“ a zkuste k ní přistoupit
jinak.
Přijměte to, co je tak, jak to je.
OSHO
Inteligence je prostě jen otevřenost bytí – jedná se o schopnost vidět bez předsudků, schopnost poslouchat bez přerušení, schopnost být s věcmi, aniž bychom si o nich předem dělali představy – to je inteligence. Inteligence je otevřenost bytí.
Spousta z nás si často klade otázky typu: „Proč jsem vlastně zde na světě, jaké je mé skutečné poslání? Jsem sám(a) sebou? Žiju svůj život naplňujícím způsobem, či se nechávám prostě unášet a své skutečné vlohy, svou jedinečnost pod tíhou každodenních starostí nestačím v sobě nalézt natož projevit?“