PRAVDA O POSLÁNÍ, ÚKOLECH A SMYSLU ŽIVOTA NA ZEMI

Mnohé z vás asi tímto článkem zklamu, protože mnozí z vás by rádi znali odpověď na tyto otázky. Byť vám odpověď dám, tak mnohé z vás neuspokojí, protože si přeje znát něco výjimečného, jedinečného, čím byste se mohli odlišovat od ostatních. Mnozí nechcete vidět to, co máte přímo před očima…. Je vám to málo a přitom je to tak MOC.

Dostává se nám toho, jak zacházíme se svými myšlenkami…

V dnešní době jsme si zvykli starat se o to, jak vypadáme, jaké jsou věci kolem nás, co jíme. Ale málo kdo už se zajímá o to, jak vlastně přemýšlíme. A přesto, je toto právě klíčové pro náš život. Drtivá většina z nás už někdy v životě zachytila rčení „jste to co jíte“, ale co naše myšlenky ? Jsou vlastně v pořádku ? Napadlo vás někdy podívat se na vlastní myšlenky, na způsob svého myšlení ? Je pozitivní ? Negativní ? Destruktivní ? Sobecké ? Tvůrčí ? Nebo si s vámi vaše mysl během dne hraje a prožijete emoce jak na horské dráze ? Kolik vaše mysl vytvoří během dne pozitivních myšlenek ?

EMOČNÍ JEDY V NÁS

Co v nás vlastně způsobuje emoční jedy? Emoce – slovo jež symbolizuje naše pocity, pocity jež většinou souvisejí s naším tělem, prožitky, které si často v sobě neseme už od dětství, bolest pramenící z toho, že ta či ona naše potřeba není uspokojena, nikoho nepříjemné emoce netěší a často jsou do našich těl zasévány již od našich rodičů, rodiny, společnosti, škol, zaměstnání, mnohdy i přátel a my se ty nepříjemné emoce snažíme vytěsnit z našeho vědomí.
Krátkodobě to může mít účinek ochranný, ale dlouhodobě to vede k citovému otupění, bolesti, sklíčenosti. Mnohé tělesné a fyzické symptomy – vleklé bolesti, strach, 

Lásku si nemusíš zasloužit

Nepotřebujeme ani Porsche ani vypracované svalnaté tělo ani zářivý úsměv ani sexy zadeček ani nic jiného, čím bychom se mohli podbízet, nebo dům, zahradu, děti, peníze, krásu ani předstíranou přátelskost. Nepotřebujeme se stát samaritány, nemusíme být sečtělí, extrémně sportovně založení, intelektuální, vtipní, milovat opery nebo obzvlášť dobře vypadat. Také se nemusíme stát poskokem toho druhého. Všechno to jenom nás posiluje v pocitu méněcennosti a v našem přesvědčení, že bez toho všeho nejsme hodni lásky. Ve skutečnosti jsme se kdysi přestali považovat za hodné lásky. Ve skutečnosti jen sami sebe popíráme. Nemáme se rádi takoví, jací jsme, a děláme vše pro to, abychom byli jiní.