“ Dej nám, Bože, tři dary: smělost, vyrovnanost, rozum. Smělost na to, abychom změnili věci, které se změnit dají. Vyrovnanost na to, abychom se dokázali smířit s tím, co změnit nelze. A rozum na to, abychom mezi těmi věcmi dokázali rozlišovat.“
(Židovské přísloví)
Karteziánsko-newtonovská věda popisuje vesmír jako nekonečně složitý systém mechanických událostí, které jsou přísně deterministické a ovládané principem příčiny a následku. Každý proces ve světě se zdá mít své konkrétní příčiny a sám způsobuje, že se dějí další jevy. Navzdory nepříjemnému paradoxu, který v sobě obsahuje – tedy problém definování prapůvodní „příčiny všech příčin“ – zůstává toto chápání reality i nadále základním krédem tradičních vědců.
Víte že…v rostlinné říši jsou rostliny, které se nemají rády ? Jak to myslím ? Jejich vzájemná blízkost způsobuje přílišnou rivalitu, nebo naopak podporu růstu. Zahrádkáři, kteří jsou vnímaví, nebo naše babičky věděli, že některé druhy zeleniny nebo květin není dobré sadit s jinými. A podobné je to i u stromů, ať jsou ovocné, okrasné, divoce rostoucí či ve volné přírodě.
Mnoho lidí se na mne obrací s dotazy jak vlastně ovládnout vlastní mysl. Jak z ní udělat svého nejlepšího přítele a ne žít s vlastním nepřítelem. Protože nekultivovaná mysl je naším přirozeným nepřítelem. Neustále nás činí nerozhodnými, pochybuje, snaží se nám nutit myšlenky, které způsobují, že si nevěříme a jsme plni strachu.
Jak nahoře, tak dole.
Sklidíte, co zasejete.
Každé akci odpovídá reakce.
Prázdnota musí být naplněna.
Všechno se mění.
Dávejte, abyste mohli přijímat.
Polarity hledají rovnováhu.
Na své cestě za Světlem nemusíte znát a dodržovat v podstatě nic víc, než tyto základní zákony Vesmíru a Duchovního světa. Ačkoli se možná zprvu budou zdát příliš obtížné, do krve vám vklouznou velmi snadno a váš život se díky nim změní k nepoznání…samozřejmě k lepšímu 🙂
Bojíme starnutia a príliš sa ním zaoberáme. Pozorujeme na sebe každú vrásku, či šedivý vlas a robíme všemožné veci, aby sme to niečím prekryli. Preferujeme mladosť, staviame ju do protikladu k starobe a pritom zabúdame, že oba stavy sú dôležitou súčasťou celku. Zabúdame, že v starobe je zakódovaná hlboká vnútorná krása, z ktorej sa dá (a má) čerpať. Stromy nás môžu tejto múdrosti naučiť.
Environmentálne zdravie úzko súvisí s ovzduším a tým, čo dýchame. Týka sa to ako vonkajšieho, tak aj vnútorného prostredia, pretože ľudia trávia v interiéroch veľmi dlhý čas. Predpokladom zdravého ovzdušia v miestnosti je samozrejme pravidelné vetranie, čím sa zabezpečí potrebná vlhkosť vzduchu, ale aj odstránenie mikróbov a zabránenie ich množeniu.
Krásne motivačný článok 🙂