V posledních dnech můžeme všichni pociťovat kolem sebe směs různorodých energií, zaznamenávat u toho energeticko-karmické lekce, které jsme již z našeho pohledu dávno důkladně zpracovali.
Možná si pokládáte otázku:
„Jak to? Proč znovu mám řešit tuto záležitost, mám ji již zcela vyřešenou…“
Často trpíme obavami, že nebudeme mít dost lásky nebo věcí a možností, které ji zastupují. Vyplývá to z dětství, kdy jsme dostávali jen kousky či drobečky podmíněné lásky, a z toho, že celá naše kultura je prosáklá představou, že dobro se dává za odměnu. Dítě v naší kultuře zažívá spoustu situací, kdy je “něco za něco”, mnohem méně se však setkává s dáváním jen tak. Výsledkem je napětí ve vztazích: “Vyplatí se mi být laskavý?” “Co z toho mám?” Ale laskavost se vždycky vyplatí, neboť dávání samo o sobě je odměnou.
Vaše přesvědčení vytvářejí vaši realitu. Víme, že je vám tato skutečnost již známa, ale někdy si neuvědomujete, jak dalekosáhlý má tato pravda vliv na váš život a vaše zážitky. Proto bychom o ní chtěli pohovořit.
Tvé hledání skončí, až vystřílíš všechny šípy, které máš.
Do té doby zkoušej, pátrej, hledej………..sám sebe.
Tohle je opravdu velmi aktuální téma. Protože všichni bez rozdílu žijeme neustále vytvářenými představami o tom, co a jak bude.
Když kdysi filosofka Hannah Arendtová pracovala s tématem zla v nás, napsala, že nejhorší zlo je vykonáváno „jen tak“. Označila za největší problém přicházející „moderní doby“ dobrovolný rozchod člověka s odpovědností za svůj osud, za svůj vztah k životu, k lidem, k partnerovi. Nejhorší zločiny nebývají vedeny žádnou ideovou pohnutkou, ale normálností.
Správne vysvetlené 😉
To nejdůležitější je dobrý pocit, který máte. Cítit se dobře a to i za situací, při kterých se většina lidí cítí špatně. Jediné, co můžete ovlivnit ve svém životě, je postoj a myšlenky ke všemu, s čím se potkáte. Většina lidí nežije svůj život tak, jak si představuje. Podléhají nátlaku systému a očekávání druhých. Hrají neustále hry, které slouží ostatním, barví se podle typu událostí – zkrátka žijí mimo svůj vlastní střed a hledí na sebe a okolní svět očima jiných. Pasivně přijímají vše, co je jim podáváno.
