Jedna z nejčastějších otázek, které mi lidé kladou, je zda bude jejich sen úspěšný či nikoli. Obvykle mi lidé říkají, že mají nějakou svou vysněnou kariéru a že by si přáli vědět, zda je pro ně bezpečné odejít ze současného zaměstnání a pohnout se kupředu směrem, kterým si přejí jít.
Milí přátelé,
nastal čas, abych napsala pár slov, která vám mohou pomoct ve vlastním uvědomění a to má velký vliv na cestu, kterou jdete. Jsou to přímá slova, aby došlo k hlubokému zamyšlení čtenáře.
V dobách, kdy nebyl internet, lidé hledali informace pomocí knih. Knih nebylo mnoho a tak často volili podle své intuice nebo podle toho, kdo jakou knihu doporučil. Knihy byly drahé a člověk nevlastnil knihovnu o stovkách svazků, ale jen pár vybraných knih, které obvykle stály za to.
Když jdete lesem, který ještě nebyl zušlechtěn lidskou rukou, vidíte kolem
sebe nejen bujný život, ale také padlé stromy, práchnivějící kmeny a hnijící
listí. Kamkoli se podíváte, všude vidíte život i smrt.
Podíváte-li se trochu lépe, zjistíte, že hnijící listí a práchnivějící kmeny nejen
plodí nový život, ale samy jsou plné života. Pracují v nich mikroorganismy.
Molekuly mění svou strukturu. Takže všude není jen smrt. Život prochází
metamorfózou. Co se z toho můžete naučit ?
Kdo na sobě začal už pracovat, tak ví, že prvním krokem ke změně je uvědomnění. Jakmile si uvědomíme, že jsme to my, kdo tvoří náš život a že jen my ho můžeme měnit, vykročili jsme na naší cestě směrem vpřed.
Někdo tuto naši cestu ke světlu, k pochopení, k sjednocení, nazývá duchovní cestou, někdo je proti tomuto názvu. Mě se tento název líbí, proto ho používám. Srdce cítí kam jít, duše to vnímá a předá to tělu, které to zrealizuje
Zvolili jsme si žít tento život v lidském těle – v hutném, hmotném těle, které nám darovala Matka Zem. Zvolili jsme si (a to už mnohokrát) být tu na Zemi a prožívat vše, co patří k lidství.
Svoboda – to je radost. Pokud ve vašem životě není žádná radost, znamená to, že v něm ani není svoboda. Nesvoboda se vkrádá do četných oblastí našeho života. A největší a nejzávažnější nesvoboda se projevuje právě v rodinných vztazích: manželé často ovládají své manželky a naopak manželky ovládají mnohdy své manžele. Stává se také, že si rodiče dávno dospělých dětí přivlastňují právo zasahovat do nejrůznějších aspektů jejich života. Víme-li, že oblast rodinných vztahů může „nasát“ tolik nesvobody, napadne nás otázka: jak je vůbec možné vybudovat šťastnou rodinu a radovat se ze života? Platí také to, že svoboda bez lásky se může přeměnit v nezodpovědnost a v egoismus.
Duše prochází celkem pěti fázemi reinkarnace – od zrození až po stáří duše. Lidé nacházející se v páté čili poslední fázi reinkarnace jsou proto nazýváni staré duše. V této části vývoje duše jde o hledání rovnováhy a dovršení, a nutkání takříkajíc předat před koncem reinkarnace žezlo.
Vztah si můžeme představit jako společný prostor – dům, nebo byt.
Jeden z vás investuje větší částku, aby pořídil dům jako prázdný prostor. Jeho úkolem je dávat partnerství vnější podobu, bez jeho zdí, by tento prostor neměl hranice a nebylo by kde tvořit jeho vnitřní krásu. Druhý z vás investuje množství času, tvořivosti a citu pro utváření vnitřního vybavení, bez jeho intuice a vedení, by vnější krása domu byla jen studeným a nevyužitým prostorem. Zvelebuje každý kout, aby byl nejen útulný, ale i praktický.
Dani Johnsonová vyrostla v chudé americké rodině. V sedmnácti porodila, v jednadvaceti se ocitla na ulici, ve třiadvaceti vydělala svůj první milion. Dnes je úspěšnou podnikatelkou, matkou pěti dětí a babičkou několika vnuků. Na svých seminářích vypráví o zásadách, které uplatňovala a uplatňuje při výchově dětí.