Během naší duchovní praxe (sádhany) se může objevit nesčetný počet nástrah, které nás mohou odklonit z přímé vzestupné cesty, jenž nás vede k duchovnímu naplnění. Abychom neomezovali sami sebe a neuvízli ve stále stejné fázi, je nezbytné mít určitý nadhled úseku cesty, který nám zbývá projít.
„Konec hledání je radikální, radikální přijetí toho, co je.“ říká ze své vlastní zkušenosti Jeff Foster.
Možná je to proto, že v jednom bodě našeho života pojmeme víru, že tu je něco Víc Než Toto. Nějaký stav, ve kterém je nám naše „obchodní značka Pravá Přirozenost“ odhalena v celé své slávě, ve které zmizí všechny myšlenky, ego shoří a rozplyne se navždy, aniž by zanechalo jakoukoli stopu. Jakýsi stav, který je, jinými slovy, zcela odlišný od současného.
Ustrašené či pochybující ego se nedokáže vyrovnat s nepříjemnými danostmi života – vyžaduje perfektní svět, na nějž má podle svého názoru nárok. Pokouší se tedy realitu přetvořit podle svých představ, usiluje o nadvládu nad událostmi. Ve výsledku se reality obává, místo aby ji s důvěrou přijalo.
Vím jistě, kdy se v životě ženském, nacházíme v největším energetickém průseru.
To, když začneme opouštět ženskou sílu a stáváme se matkami kvočnami. Začíná tonenápadně, takže ani nepostřehnete, že jste zase uprostřed kvočního životním cyklu. Ráno vstáváte do tmy, připravujete snídaně pro děti, letíte do práce, kde se nezastavíte, pak zase letíte z práce, kontrolujete úkoly, učíte se, jdete ven, jídlo, úklid, všichni chtějí nějakou pozornost a je zase tma. Nenechte se mýlit, že když člověk dělá svoje „poslání“ tedy podniká a organizuje si čas podle sebe, že do stejného nespadne – má-li rodinu, nebo rodinný grunt – všude tak nějak lítá jako hadr na holi.
Možná jste zaznamenali, že se stoupajícím věkem vnitřní zásoba energie klesá a doplňovat ji je těžší. Obecně se má za to, že je to zákonité. Je to tak doopravdy? Co když existuje universální prostředek, které nám může pomoci, abychom se opět cítili plní sil?
Celistvost a pravdivost přichází jen skrze nás.
Uvědomit si, že si na nějaké úrovni celistvost stále ještě spojujeme v závislosti na něčem vnějším, je prvním krokem k pravdivosti.
Jedna z nejčastějších otázek, které mi lidé kladou, je zda bude jejich sen úspěšný či nikoli. Obvykle mi lidé říkají, že mají nějakou svou vysněnou kariéru a že by si přáli vědět, zda je pro ně bezpečné odejít ze současného zaměstnání a pohnout se kupředu směrem, kterým si přejí jít.
Milí přátelé,
nastal čas, abych napsala pár slov, která vám mohou pomoct ve vlastním uvědomění a to má velký vliv na cestu, kterou jdete. Jsou to přímá slova, aby došlo k hlubokému zamyšlení čtenáře.
V dobách, kdy nebyl internet, lidé hledali informace pomocí knih. Knih nebylo mnoho a tak často volili podle své intuice nebo podle toho, kdo jakou knihu doporučil. Knihy byly drahé a člověk nevlastnil knihovnu o stovkách svazků, ale jen pár vybraných knih, které obvykle stály za to.
Když jdete lesem, který ještě nebyl zušlechtěn lidskou rukou, vidíte kolem
sebe nejen bujný život, ale také padlé stromy, práchnivějící kmeny a hnijící
listí. Kamkoli se podíváte, všude vidíte život i smrt.
Podíváte-li se trochu lépe, zjistíte, že hnijící listí a práchnivějící kmeny nejen
plodí nový život, ale samy jsou plné života. Pracují v nich mikroorganismy.
Molekuly mění svou strukturu. Takže všude není jen smrt. Život prochází
metamorfózou. Co se z toho můžete naučit ?