Neschopnost nebo spíše nechuť mysli opustit minulost je názorně vidět na příběhu dvou zenových mnichů,Tanzana a Ekida, kteří putovali zemí v období dešťů. Většina cest byla pokryta velkou vrstvou bahna. Poblíž jedné vesnice potkali mladou ženu, která se snažila přejít přes rozblácenou cestu tak, aby si neušpinila svoji hedvábnou róbu. Tanzan ji vzal do náruče a přenesl ji na druhou stranu.
Žijeme v zvláštnej dobe. Vieme presne, kedy sa daný párik rozišiel. Už tam nedávajú zaľúbené fotky, nekomentujú si každý status a niektorí dokonca nie sú ani priatelia. Život na internete vyzerá omnoho krajšie ako v skutočnosti a teba chytajú depresie, prečo sa, sakra, všetci majú dobre, cestujú, majú partnera alebo sú na koncerte, zatiaľ čo ty žiješ vraj normálny život.
Většina lidí prostě nestojí o to, poslouchat dobré zprávy. Mají raději ty špatné, protože jim poskytují důvod ke stížnostem na život. Mnozí mají ve výzbroji celý arzenál příběhů se špatným koncem, které by nás měly přesvědčit o tom, že světu vládne zlo. Po jistou dobu kdesi působila rozhlasová stanice, která zásadně vysílala pouze dobré zprávy. Ovšem zkrachovala.
Když se zbavíte svých soudů a výkladů, život se sám od sebe krásně odvíjí. Vlastně se krásně odvíjí i v případě, že to posuzujete, pokud se ve svých soudech úplně neztratíte. Jestli jste si vědomi toho, že vaše úsudky jsou pouze mraky plynoucí po obloze nebo voda tekoucí pod mostem, pak nemají moc rozrušit vás či nedovolit vám něco plně prožívat. Dokážete-li odolat pokušení jasně si říct, co něco znamená, samo vám to odhalí svůj význam.
„Každá zkouška, kterou procházíte, by měla posloužit vašemu vývoji. Nevzpírejte se proto a nemyslete si, že jste obětí nespravedlnosti osudu. Někdo si řekne, že si tohle nezasluhuje. Jak může vědět, co si zaslouží a co ne? Vždyť se nezná – nezná svou vzdálenou minulost, o nic moc lépe nezná svou přítomnost a o své budoucnosti má jen vágní představu.
Když máte zlost, kněz vám řekne že se nemáte rozčilovat, protože to není správné. A co uděláte?