Je to všude kolem nás. Být lepší, hezčí, chytřejší, bohatší, prolhanější, lstivější. Mít chytřejší děti, lepší auto, větší dům nebo hezčí ženu či více peněz. Vypadat jako ten či ona. Být takhle bohatý. Toto vše nám brání být sami sebou. Okolí nás neustále nutí soutěžit o to, kdo vynikne.
Všimli jste si někdy toho, kolik důvodů si lidé dokážou najít, když něco chtějí nebo omlouvají? Když máme jít například něco dělat, do čeho se nám moc nechce, existuje přinejmenším deset důvodů, které okamžitě vyjmenujeme. Když si chceme něco koupit, najdeme okamžitě mnoho důvodů, proč to potřebujeme. Je to problém našeho ega, které nechce vidět pravdu. A hledá důvody, aby dosáhlo toho, co chce.
Každý máme nějaký ten seznam situací a pocitů, které bychom už nikdy nechtěli zažívat. Jsou to všechno věci, které jsou nám důvěrně známé, které nám už někdy velmi ublížily. Zkušenosti, které jsme museli zakoušet nejenom ve svých vztazích, ale pravděpodobně již jako dítě. Když však tyto zkušenosti nyní chceme vyčlenit z našeho vztahu, který právě žijeme, žádný opravdový vztah mít nebudeme. Proč? Protože tato část naší osobnosti nesmí v tomto vztahu být.
Jak jsem psal v minulém článku o ovlivňování naší mysli potravinami, přidám ještě něco z pradávné Ajurvédy tak jak je popisují Védy, jedny z nejstarších spisů světa. Ajurvéda rozděluje energii potravin do tří skupin, a každá z těchto skupin na člověka působí jinak.
Když mi bylo čtyřicet, říkal mi otec, že být čtyřicátníkem se mi bude líbit, protože člověk si ve dvaceti myslí, že všechno ví, ve třiceti chápe, že to tak není, a teprve ve čtyřiceti se tím přestane trápit a věci bere prostě takové, jaké jsou. Ve svých osmapadesáti bych rád potvrdil, že měl pravdu.
Martin, 58 let“.
Začnete pomalu umírat,
když necestujete, když nečtete,
když neposloucháte zvuky života,
pokud si sami sebe nevážíte.
Proč je heslo „Za dobrotu na žebrotu“ tak oblibené? Nebo „Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán“? Proč se zdravá dobrota vytratila z našeho každodenního života? Když jde člověk po ulici, naráží při nejlepším jen na otupělou ignoraci, v horším případně na agresivní hloupost. Když nás někdo venku jen tak osloví, byť by jeho záměr byl zcela nevinný, jako třeba zeptat se na to, kolik je hodin, automaticky přeskočíme do obranného režimu a už si připravujeme možný protiútok. O ochotě prodavaček, číšníků a třeba ještě doktorů ani nemluvě. A pokud je na nás někdo někde opravdu milý, okamžitě (a bohužel právem) očekáváme nějaký háček, nějakou levou.
O čom vlastne bol Brexit? Začína EU pripomínať agresívnu Franskú ríšu? Rozhovor so Žiarislavom
autor ŽIARISLAV dátum 7. JÚLA 2016