Když prožíváme v životě velkou ztrátu, cítíme to v těle, jako když se zastaví srdce. Bolest ochromí celé tělo, všechna očekávání a naděje vložená do toho, co jsme ztratili, se rozletí na malé kousky, které se pak marně snažíme poskládat zpět. Stejně jako srdce se zastaví i život, protože je nutné postavit život nový a začít zase od nuly.
Téma, které se týká nás všech. Bez rozdílu. Všichni máme kamarády, kamarádky, přátele, známé. Ale jak jsou kvalitní tyto vazby?
Prinášame Vám článok našej kamarátky, dali sme jej pracovný názov Matilda, nakoľko chcela zostať v anonymite 🙂
Když pacient řekne svému lékaři, že „slyší v hlavě hlasy“, lékař ho pravděpodobně pošle k psychiatrovi. Ve skutečnosti však téměř každý slyší ve své hlavě neustále nějaký hlas nebo více hlasů. Je to onen nevědomý monolog nebo dialog, který sice můžete zastavit, ale neuvědomujete si to.
Náš život je tajemstvím. Překvapuje nás každý den nanovo. Nemáme žádný druhý okamžik, jako byl tento. Neprožijeme žádný druhý den jak byl dnešní. Život je premiéra, každou minutu,každý den. Nikdy nebudeme život prožívat tak, jako v tomto okamžiku.