HRANICE A RODINA

Někteří dospělí žijí daleko od rodičů, ale když přijdou na návštěvu domů, dělají nebo mají neodbytný pocit, že by měli dělat to, co po nich rodiče chtějí. Navenek mohou dělat svá vlastní rozhodnutí – odstěhovat se, platit své účty, ale uvnitř nemají emocionální svolení být samostatným člověkem, svobodně rozhodovat o svém životě a necítit vinu, když udělají něco jiného, než co rodiče chtějí. Tito lidé nejsou vlastníky sebe sama a stále ještě podléhají tlaku. Lidé, kteří jako vlastníci spravují svůj život, necítí vinu při rozhodování, kam budou směřovat. Berou ostatní lidi v úvahu, ale rozhodují se z lásky, a nikoli na základě pocitů viny, s cílem podpořit dobro, a nikoli se vyhnout tomu, že budou před druhými špatně vypadat.

CESTA LÁSKY, CESTA STRACHU

Láska nemá žádná očekávání. Strach je plný očekávání. Máme-li strach, všechno děláme jen proto, že si myslíme, že to dělat musíme, a očekáváme, že to druzí budou dělat také. Proto strach bolí. Něco očekáváme, a když se to stane, máme pocit, že nám bylo ublíženo – připadá nám to nespravedlivé. Obviňujeme druhé, že nesplnili naše očekávání. Když někoho milujeme; nic neočekáváme; cokoliv dělám, děláme to proto, že to dělat chceme, také ostatní dělají, to co dělat chtějí. Když neočekáváme, že se něco stane, nevadí nám, že se to nestane. Proto když jsme zamilovaní, nic nás nebolí. Neočekáváme, že člověk koho milujeme, něco udělá, a ani mi nemáme žádné závazky.

NÁRUČ LÁSKY

Patříte mezi lidi, kteří se rádi objímají? Určitě znáte, že náruč lásky je vzácným pokladem. Opravdová náruč lásky je náručí bezpodmínečné lásky, kdy se během vzájemného objímání životní jiskry duchovních srdcí objímajících se rozžehnou a vzájemně tak posílí svou pouť životem.

Zasloužíte si to nejlepší

Každý máte v sobě to nejlepší, PRAVÉ JÁ, které nikam neodchází, je neustále s vámi a jen trpělivě čeká, až si vzpomenete, že je tady pro vás. Ve chvílích, kdy jste v euforii a plní štěstí, vás automaticky vede, protože jste s ním ve spojení. Ale ve chvílích smutku, lítosti, vzteku a strachu na něj zapomínáte. Můžete s ním být neustále v kontaktu a nechat se vést k tomu nejradostnějšímu naplněnému životu.

VYTVOŘENÍ MASKY K ZAKRYTÍ PRVOTNÍ BOLESTI

Myslím si, že se celé dětství bráníme nasazení masky, kterou nám rodiče tak vehementně vnucují. Děti nechtějí být někým jiným, chtějí být samy sebou, takovými jaké jsou. Proč ze sebe dělat někoho jiného, jaký to má smysl? Skutečné dětství končí pubertou, tedy okamžikem, kdy dítě nakonec přijme masku, kterou po něm vyžadují jak rodiče, tak i společnost. S maskou je to jednodušší, nemusíme obhajovat svoje slabé stránky… Jednodušší to možná je, ale co na to naše nitro?

Vykašlete se na hledání své vášně

Vzpomínáte na to, když jste byli dětmi? Věci jste prostě dělali. Nikdy jste si sami pro sebe neříkali: „Jaká je relativní hodnota toho, když se naučím baseball oproti fotbalu?“ Prostě jste běhali po hřišti a hráli jste baseball a fotbal. Stavěli jste hrady z písku, hráli na babu, dávali jste hloupé otázky, hledali jste brouky, hrabali se v trávě a předstírali, že jste příšera z kanálu.