Občas narazím na internete na články, ktoré sa stavajú kriticky k výchove rodičov. Kritizujú rodičov, že rodičia nedávajú hranice svojim deťom. Myslím si, že táto kritika pramení z bezmocnosti, z toho, že mnohí nevedia, ako s týmito deťmi komunikovať, ako si získať ich pozornosť či uznanie.
Slíbil jsem si, že nebudu přemýšlet o jiných světech. Člověk by musel zblbnout ze všech těch světelných bytostí, andělů strážných, minulých a jiných životů, mystických vizí a snů o lepším příštím.
Je jenom Jeden svět. Nezáleží na tom, že ho každý vnímá jinak, dříve nebo později se každý sám za sebe dobere k Pravdě.
Není Vám to povědomé ? Naprosto drtivá většina lidí je takto nastavena. A společnost nás v tomto neochvějně vede. Společnost nás učí, že na všechno máme své lidi. No nakonec proč ne. Nemůžeme přeci znát a umět všechno.
„Posuzoval ses někdy z hlediska osoby, kterou ses stal? Jaká iniciace! Zastavil ses někdy na okamžik a sledoval ses očima ultimativního pozorovatele?“ (Ramtha)
„Každý, kdo mi lichotí, je mým nepřítelem. Každý, kdo mne kritizuje, je mým učitelem.“ (čínské přísloví)
Je mnoho cest, jak milovat sebe sama a každá událost nabízí příležitost zažít lásku.
Kde sme mysľou, keď sme na porade, na rodinnom stretnutí, počúvame dokola to isté, niečo čo nás nebaví, nezaujíma? A ako nás iní počúvajú?
Letošní září připomíná spíše srpen. Přesto se podzimní slunovrat blíží, tak bychom se měli podívat na to, jak se chovat, abychom si udrželi své tělesné energie v harmonii.
Morgana vie vždy presne zaťať 🙂
Lubka, skvelé.. venované všetkým čakateľom.