Jakmile se dostanete do emocionální krize nebo do náhlých potíží, začněte dělat cokoliv, co vás naplňuje. Lehněte si ke knížce, dejte si teplou sprchu, nebo si něco zvláštního kupte. Udělejte si doma místo, kde si můžete posedět a zapřemýšlet si, číst si nebo poslouchat hudbu. Udělejte něco pro sebe, změňte a zkrášlete své prostředí. Berte to jako čas, kdy máte možnost více milovat sebe sama.
… a nový začátek.
NIKDO TI NIC NEDLUŽÍ.
Je to tak jednoduché, zbavit se přeludu vlastní důležitosti a významu v očích těch, které potkáváš…
Nikdy se člověk nestává tak jasně a nezvratně tvůrcem svého osudu, jako v oblasti duchovní. Díky vysoké pohyblivosti a rychlosti myšlenkových vibrací může myslitel, který vědomě vytváří svůj vnitřní život, pracovat s toutéž přesností a jistotou, s jakou architekt staví budovu podle nakresleného plánu.
Lidé jsou spolu, dokud spolu být chtějí. Žádná povinnost, čest, ani morálka nepřikovají jednoho člověka k jinému. Když někdo chce odejít, odejde z domova, od dětí a třeba i od umírajícího. Pokud odejít nechce, zůstává.
Vaši rodiče se snažili o to nejlepší s tím pochopením a vědomím, jaké měli. Nemohli vás naučit ničemu, co sami neznali. Pokud neměli rádi sami sebe, nemohli to naučit ani vás.
Každý zdánlivý problém je založen na iluzi, že v Božím světě mohlo něco selhat. Když si však uvědomíte, že za vším je Boží řád, uvolníte se a odevzdáte se cele do náruče vesmíru, který přesně ví, co dělá. Jeho matematická přesnost a láska jsou základem všeho, co se děje. Proto všechny těžkosti, s nimiž se setkáváte, vznikají na základě předpokladu, že je něco špatně nebo v nepořádku. To je však nemožné.
Představte si, že stojíte proti někomu, kdo doslova kypí hněvem a křičí na vás. Nejradši byste mu odpověděli stejně. Jenomže když budete křičet taky, situaci to nijak nezlepší. Jak se ovládnout a udržet se? Jak zadržet hněv, v čem je základní chyba a jak ji napravit? Jak ulehčit situaci nejen sobě, ale i ostatním?
Během naší duchovní praxe (sádhany) se může objevit nesčetný počet nástrah, které nás mohou odklonit z přímé vzestupné cesty, jenž nás vede k duchovnímu naplnění. Abychom neomezovali sami sebe a neuvízli ve stále stejné fázi, je nezbytné mít určitý nadhled úseku cesty, který nám zbývá projít.
„Konec hledání je radikální, radikální přijetí toho, co je.“ říká ze své vlastní zkušenosti Jeff Foster.
Možná je to proto, že v jednom bodě našeho života pojmeme víru, že tu je něco Víc Než Toto. Nějaký stav, ve kterém je nám naše „obchodní značka Pravá Přirozenost“ odhalena v celé své slávě, ve které zmizí všechny myšlenky, ego shoří a rozplyne se navždy, aniž by zanechalo jakoukoli stopu. Jakýsi stav, který je, jinými slovy, zcela odlišný od současného.