Kouzelná metoda pozitivních otázek
Dnes na vás čeká opravdové kouzlo. Jmenuje se aformace. Ne ne, není to překlep. Nepleťte si je s afirmacemi, tedy s pozitivními výroky. Co to tedy jsou aformace a čím se liší od afirmací?
PROČ POTŘEBUJE NAŠE DUŠE LÉČIT ??
❣ Přicházíme na svět, jako malý, bezbranný, krásný drobeček. V okamžiku našeho narození však nejsme „kniha nepopsaná“. Máme za sebou stovky jiných prožitých životů, ve kterých se naše duše učila a získávala zkušenosti.
JAK SE ZACHOVAT V KRITICKÉ SITUACI
Za prvé: v kritické situaci je nutné vypnout hodnocení situace, lidské logiky, lidského „já“. Kategoricky se nemůžete ptát sami sebe: „A co bude dál, jak budu dál žít?“
Musíte vidět nejvyšší vůli v tom, co se stalo.
Orientace na strach
„Pokud žijete v orientaci na strach, vyvede vás z míry kdejaká maličkost. I v období, kdy se vám vše daří, vyhlížíte na obzoru nějaké potíže. Bojíte se, že vás někdo z něčeho obviní, že vás někdo napadne, poníží, nebo naopak trávíte čas tím, že obviňujete druhé, život, Boha nebo osud za ten mizerný úděl, který vám přisoudil.
Prijať zodpovednosť
autor/zdroj: Ivo Leinveber
Asi jedno z nejtěžších, ale zároveň nejdůležitějších přiznání na cestě sebepoznání, je plně přijmout, že si za všechno ve svém životě můžeme sami, že především my sami jsme strůjci svého štěstí i neštěstí.
NIC SI NEBER OSOBNĚ
Když jsi zklamán nebo ses urazil, myslíš si, že se to děje tobě.
Každá touha a přání posilují tuto největší iluzi – že jsi osobnost, existuješ v těle, tělo jsi ty a tvé jméno to vše zastřešuje.
Tak ty bys chtěla vědomého muže, co?
Našla som u priateľov na FB… pre všetky ženy, ktoré očakávajú od partnera dokonalosť…
Převzít zodpovědnost za svůj život
„V životě každého člověka bývají chvíle, kdy nám problémy nedají vydechnout. Kdy se zdá, že čas mládí a radosti nenávratně odešel, o tvoji péči už nikdo nestojí, nikdo ti nerozumí a ty nemůžeš najít východisko ze současné situace. Jasně to vnímáme, hlavně když se objeví vážné problémy se zdravím. Vnější svět nám nemůže v ničem pomoci, a když se obrátíme do sebe, zdá se, že v nás není nic mimo hluché pustiny. Pustiny, ze které je nám smutno a jež se často snažíme zakrýt drmolením televizoru.