Požehnání domu

Přichází čas, kdy se vynořujeme ze tmy zimního času, kdy se tvářnost přírody mění a bohyně Jaruna – paní jara koná svou práci.
I my musíme celý dům připravit na čas, který se tak kvapem a nezadržitelně blíží – jarní rovnodennost.
Zapalte v kuchyni uhlík – k dostání u prodejců tabáku jako potřebu pro kouření vodních dýmek. Ten vložte do vhodné nádoby, ve které je nasypáno dostatečné množství soli – slouží jako tepelný izolant. Na uhlíku spalujte bobkové listy – známé též jako Vavřín – strom úspěšných a vítězů. Tak projděte celý dům a nevynechejte žádnou z místností, žádné okno, dveře, půdu ani sklep. Dbejte na to, aby se linula vůně z vašeho vykuřování. Je třeba stále přikládat vavřínové lístky na uhlík. S tím se nakonec vraťte do kuchyně a vše položte na podlahu směrem k východu.

Strážný duch domova je v každém obydlí…

Podle tradic starých mistrů Feng-shui má každé obydlí strážného ducha. Ti se však liší od bytostí či parazitů z „jiných vesmírných dimenzí“. Duch domova není bytost ani strašidlo, jak by se mohlo z názvu zdát. Už vůbec to není žádné božstvo. Nesmýšlejte o duchu domova takovým způsobem. Duch domova je přirozenou součástí každého domu. Ať věřících nebo nevěřících lidí.

Beltaine – čas probuzených smyslů

Moji milí,

máme před sebou poslední dubnový den (a hlavně noc), který je v germánské tradici zasvěcen svaté Valpurgii, bojovnici proti temným silám. Máme možnost účastnit se slavnosti ohně a spálit v něm vše staré. V keltské tradici v tento večer začíná svátek zvaný Beltaine. Je to čas lásky. Příroda je již zcela probuzená, vše je jakoby čisté a plné barev. Probouzí se touha plodit. V před­večer prvního máje dosahují sexuální síly světa vrcholu. Beltaine je svátek s dvojí symbolikou – plodnosti a smrti. Nedříve je třeba odevzdat ohni vše staré a přežité, aby se mohlo narodit něco nového.

Morena a Vesna

MORENA ako bytosť smrti – takto ju poznáme z ľudovej slovesnosti a takú si ju všimli už v časoch národného obrodenia*. Morena (v niektorých slovenských oblastiach zvaná tiež Marana, Muriena, Marmuriena, Smrtka, vychádza z praslovanského koreňa „mьr“, ktorý je aj v praslovanskom slove mьrtvъ – mŕtvy – v indoeurópskej podobe mṛtṷo. To súvisí aj so slovamimor, moriť, smrť, ktorú označujú „máry“ – hovorí sa „na márach, čo nápadne pripomína nielen Maranu, ale aj , ako staroindického boha smrti menom Mára. V indickom sanskrite mara a tiež mārana znamená smrť (taktiež māra, ďalej v sanskrite mārin – umierajúci, mārava – pustina, porovnaj s našim morava – bažinaté miesto. Smrť v sanskrite mrta,. . V staroiránskom aveste – mǝrǝtay, porovnaj s našim „mrieť“). Litovsky – smrť – mirtis, latinsky – mors. Všetko z indoeurópskeho základu mṛti – smrť.

DUŠIČKY SÚ O ŽIVOTE, NIE O SMRTI

sviece3Už v praslovančine boli slová duch a duša podobne, ako dnes a pochádzajú z toho istého koreňoslovného (etymologického) základu. Duša súvisí so slovom duch a dýchať, ale zaujímavé je i podobne znejúce slová pre svetlo, pálenie a svietenie (dagati – páliť, svietiť). V každom prípade tak , ako už najemenej dvetisíc rokov máme slová duch a duša a na ich podstate sa nič nezmenilo, tak aj na sviatku duší a duchovna predkov – Na dušičky – sa v podstate takmer nič nezmenilo.

Černý bez – magie naší přírody a skvělé energie…

Už kvete černý bez. I když tento strom nevyniká přílišnou krásou, rozhodně stojí za větší pozornost. Zvláštní je též fakt, že bez začíná kvést už teď a kvete až do svátku Jana křtitele, což už samo o sobě dává tušit magické schopnosti tohoto stromu. Svatojánská noc je známá nám všem, právě z důvodu své úžasné noční energie v přírodě. Další zajímavou indicií je fakt, že už staří Keltové věřili, že v dny, kdy svět začal být špatný a zlý, se víly lesa ukryly právě do bezu.