Kde jsou dva lidé, jsou i různá mínění. Každý den musíme podstupovat větší či menší střety. Čím více sociálních rolí člověk má, s tím větším množstvím názorů se setkává. Protikladná mínění někdy vedou ke skutečnému psychologickému boji s oponentem. Občas to končí docela bolestivými duševními šrámy. Je to však nezbytné?
Ideálními partnery se stáváme postupně. Potřebujeme čas, pocit blízkosti a sounáležitosti. Možná již delší dobu žijeme se svým ideálním partnerem, ale ještě jsme to nepoznali.
Někdy máme svého ideálního partnera po svém boku a nepoznáme to. Abychom to rozpoznali, potřebujeme čas a důvěru, pocit blízkosti a sounáležitosti.
Protože v tomto vesmíru žádné náhody neexistují, proto nemůže být náhodné ani tak důležité setkání, jako je mé setkání s partnerem. Toto setkání jsme si vybrali, abychom absolvovali určité učební kroky.
Človek sa už dávno korunoval za pána všetkého tvorstva. Svoju nadradenosť si postavil na schopnosti logicky rozmýšľať, pretvárať okolie pre svoj prospech, pre svoje potreby. Keď sme teda takí dokonalí, nemali by sme sa dopúšťať žiadnych chýb v myslení či konaní. A máme vôbec nejaké chyby? Máme si čo priznávať? Veru máme!
Největší zklamání bývají v životě spojena s přehnaným očekáváním. Zejména ostře se to projevuje v mezilidských vztazích. Přestanete-li od jiných čekat příliš mnoho, zbavíte se zbytečného trápení a dokážete se soustředit na věci skutečně důležité.
Možná že jsme se se svým partnerem dohodli. Nebo si vytvořili návyk. Možná jsme také uzavřeli smlouvu a přinesli si požehnání z kostela. Náš partner má nyní patřit jen a pouze nám, ale nikdy nebude naším majetkem nebo naším vlastnictvím.
Často se dva dospělí dají dohromady a jenom donekonečna přehrávají svá dětská dramata. Poměrně běžná hra vášní je na programu tehdy, když se muž, který nikdy opravdu nedospěl, zamiluje do ženy, která si myslí, že z něj možná dokáže udělat dospělého člověka.
Stále více a více lidí propadá mediální představě o ideální kráse. Ženy i muži se tak snaží přizpůsobit se těmto ideálům cvičením a dietami. Většina pak skončí tak, že trpí poruchami s přijímáním potravy a nebo nadměrně cvičí, jen aby vypadali jako Ken a Barbie. Jenže základní věc je ta, že každý jsme jiný. Tohle byste si měli lépe uvědomit, než propadnout lžím, kterými nás média krmí. Vy nejste za žádných okolností povinni se přizpůsobovat jejich standardům. Měli byste se naučit milovat svoje tělo takové, jaké je. Pokud se snažíte to uskutečnit, tady je sedm způsobů jak milovat a ctít svoje tělo.