Přišla jsem si pro tebe, přišla jsem si pro tebe, ale ty jsi mě nemohl vidět. Přeplavala jsem moře, přešla po žhavém uhlí, tisíckrát pro tebe zemřela. Našla jsem svou cestu, našla jsem ji, našla. Ale když jsem dorazila k cíli, spal jsi. Vypil jsi jejich letkvary a já tě nemohla probudit. Přišla jsem včas, ale ty jsi měl zavřené oči.
Lidé Země. Máte na výběr. Je zde mnoho možností, jak žít. Každý svým rozhodováním tvoří takovou realitu, po které touží. Lépe řečeno spíše přechází do takové reality, kterou si přitahuje svým smýšlením. Neboť zde existuje vše, je nutno jen si zvolit. Podobné přitahuje podobné a výše vibrací je rozhodující pro proudění energie, pro tvoření si toho, co člověk chce. Ať již ve smyslu pozitivním a nebo negativním.
Dnes je Den lásky! Dnešní den jsme my andělé zasvětili právě tomuto citu. Abyste tuto příležitost náležitě oslavili, soustřeďte se dnes na to, že budete láskyplní. Všímejte si, když vám někdo projeví náklonnost, řekněte svým přátelům a své rodině, že je máte rádi, a buďte laskaví k sobě i k druhým.
V posledních dnech můžeme všichni pociťovat kolem sebe směs různorodých energií, zaznamenávat u toho energeticko-karmické lekce, které jsme již z našeho pohledu dávno důkladně zpracovali.
Možná si pokládáte otázku:
„Jak to? Proč znovu mám řešit tuto záležitost, mám ji již zcela vyřešenou…“
autor JOLANA DOMINGUEZ
Často trpíme obavami, že nebudeme mít dost lásky nebo věcí a možností, které ji zastupují. Vyplývá to z dětství, kdy jsme dostávali jen kousky či drobečky podmíněné lásky, a z toho, že celá naše kultura je prosáklá představou, že dobro se dává za odměnu. Dítě v naší kultuře zažívá spoustu situací, kdy je “něco za něco”, mnohem méně se však setkává s dáváním jen tak. Výsledkem je napětí ve vztazích: “Vyplatí se mi být laskavý?” “Co z toho mám?” Ale laskavost se vždycky vyplatí, neboť dávání samo o sobě je odměnou.
Když kdysi filosofka Hannah Arendtová pracovala s tématem zla v nás, napsala, že nejhorší zlo je vykonáváno „jen tak“. Označila za největší problém přicházející „moderní doby“ dobrovolný rozchod člověka s odpovědností za svůj osud, za svůj vztah k životu, k lidem, k partnerovi. Nejhorší zločiny nebývají vedeny žádnou ideovou pohnutkou, ale normálností.
Umíte si představit žít celý život s člověkem, kterého nemilujete? Být den po dni, hodinu po hodině, s někým, kdo je vám odporný, koho odsuzujete, koho kritizujete? Být s takovým člověkem v nejintimnějších chvílích? Brát ho všude s sebou? Představovat ho lidem?
Mnozí lidé se opravdu snaží zalíbit se všem. Pojďme si říci, proč z toho nemůže vzejít nic dobrého.