Proč snášíme bolest
V situaci, kdy je ve vztahu narušena vzájemná důvěra, se často ptáme, proč zneužitý nebo podvedený partner delší dobu snáší neštěstí a útrapy, místo aby ihned jednal a usiloval o změnu.
O bolesti ženských tajemství
Slzy jsou řekou, která tě někam vezme. Pláč vytváří řeku kolem lodě, jež nese tvůj duševní život. Slzy přenesou tvoji loď přes útesy, vynesou ji z mělčiny a ponesou ji dolů na nějaké nové místo, na nějaké lepší místo.
Jednoduchý způsob, jak naučit dítě neskákat do řeči
Asi každý rodič zná situaci, kdy ho při rozhovoru s někým jiným malý syn nebo dcera tahají za rukáv a vyrušují. Způsob, jak tomu zabránit, jsem viděla u jedné své známé a myslím, že pomůže tenhle problém odstranit jednou provždy.
Oběti našich projekcí
Projekce je udivující věc. Je to schopnost lidské psychiky přisuzovat věcem, zvířatům a lidem (zvláště dětem) vlastnosti, se kterými mohou ve skutečnosti mít jen velmi málo společného, avšak jsou velmi významné pro toho, kdo je přisuzuje.
Schopnosť neubližovať (si) a aktuálne nastavenia…
Duše, která prožila hodně, se stává měkkou, neublíží, protože ví, jak ublížení bolí. Duše, která neprožila utrpení, klidně ublíží, nezná bolest. A proto, aby člověk neubližoval, musí projít i bolestí, ta léčí jeho cítění ke všemu okolo něho.
(Zdeňka Blechová)
Všetkým rodičom
Jaroslav Dušek o nevýchove detí 🙂
Odpovědnost
Cítíte se slabí, protože nemilujete sami sebe – láska je totiž výživou, je to vaše síla. Jak můžete cítit odpovědnost? Stále přehazujete svou odpovědnost na ramena někoho jiného. Bůh je odpovědný, osud je odpovědný, Adam a Eva jsou odpovědní. Had, který oklamal Evu, aby neuposlechla Boha, tento had je zodpovědný. Vidíte pitomost veškerého takového přehazování odpovědnosti na někoho jiného? Na hada před snad miliony lety…
Člověkem se stáváme, až když se zamýšlíme nad vlastními činy..
Od narození se učíme věcem kolem nás. Vnímáme, pozorujeme, snažíme se napodobovat to, co vidíme u rodičů. Všechny jejich vzorce, myšlení, směrování. Nasajeme to do sebe jako houba. V naší mysli se to vše uloží pro pozdější život. Všechno co jsme viděli, slyšeli a na co jsme si hráli, se nám poté promítá do našeho života. Něco se začne projevovat už v mládí, něco později. V podstatě všechno nás učí jen naše instinkty, které jsme dostali při narození.
Výchova s vysokými nárokmi a kladúca podmienky
autor
„Prestaň plakať, lebo ti to neošetrím! Čo si zasa robila?!“ Takýto rodič, skláňajúci sa k oškretej nohe, svojmu dieťaťu v skutočnosti hovorí: „Nemysli si, že si mi nejako extra sympatická. Ľudia ťa budú mať radi, iba ak… … si to zaslúžiš!“