Na FB som narazila na pripomenutie toho, čo skutočná Láska znamená. S mnohými sme tento mesiac riešili vzťahy a mnohí mali tendencie nasilu držať to, čo nemá zmysel držať. Láska je sloboda a voľnosť. .. Snáď po porečítaní pochopia 😉
Internet je přeplněný informacemi o zničených ženách, o tom, jak se musely samy postavit osudu, jak se vymanit z nefunkčních manželství, o manipulaci mužů se ženami a podobně. I já se často těmito tématy zabývám a nepopírám, že ženská populace žila roky v utlačení, a že ženy dnes mnohdy velmi těžko hledají cestu samy k sobě.
Tvrdým a nelítostným mužským systémem se z žen stali polomuži. Mentalita muže a pohlavní ústrojí ženy nám zaručilo adekvátní bezpečí. Jenže přirozené agresivní nastavení muže jsme tak úplně nezvládly.
Nabízíme vám vyzkoušení skutečně funkční techniky psychologické sebeanalýzy.
Je to všude kolem nás. Být lepší, hezčí, chytřejší, bohatší, prolhanější, lstivější. Mít chytřejší děti, lepší auto, větší dům nebo hezčí ženu či více peněz. Vypadat jako ten či ona. Být takhle bohatý. Toto vše nám brání být sami sebou. Okolí nás neustále nutí soutěžit o to, kdo vynikne.
Proč je heslo „Za dobrotu na žebrotu“ tak oblibené? Nebo „Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán“? Proč se zdravá dobrota vytratila z našeho každodenního života? Když jde člověk po ulici, naráží při nejlepším jen na otupělou ignoraci, v horším případně na agresivní hloupost. Když nás někdo venku jen tak osloví, byť by jeho záměr byl zcela nevinný, jako třeba zeptat se na to, kolik je hodin, automaticky přeskočíme do obranného režimu a už si připravujeme možný protiútok. O ochotě prodavaček, číšníků a třeba ještě doktorů ani nemluvě. A pokud je na nás někdo někde opravdu milý, okamžitě (a bohužel právem) očekáváme nějaký háček, nějakou levou.
Filosfie Východu často ohromuje svou moudrostí. Co znamená jejích sedm pravidel čistoty? Hovoří-li o čistotě, nemá na mysli pouze čistotu těla, ale také čistotu srdce, mysli a jednání. Pro každého člověka by to měla být zcela zásadní věc, neboť čím čistší uvnitř je, tím je šťastnější.
Jsme dobří. Jsme dost dobří. Jsme dostateční pro život. Většina naší úzkosti a ustrašenosti pramení, jak věřím, z toho, že si neustále říkáme, jak jsme neschopni čelit světu a jeho situacím. Nathaniel Branden tomu říká „bezejmenný smysl pro bytí, které nesedí realitě“. Já jsem tady, abych vám řekla, že opravdu vyhovujeme realitě.
Věřím, že – tak jak říká Earnie Larsen a další autority – naše nízká sebedůvěra a vlastní sebenenávist jsou spojeny se všemi podobami naší spoluzávislosti: mučednictví, odmítání užívat si života; workoholismus, kdy zůstáváme natolik vytíženi, že si nemůžeme užívat život; perfekcionismus, kdy si nedovolujeme vychutnat si věci nebo se díky nim cítit dobře; prokrastinace, sypání si hromady viny a nejistoty na hlavu; a bránění si v blízkosti s druhými lidmi jako utíkání ze vztahů, vyhýbání se závazkům, setrvávání v destruktivních vztazích, vytváření vztahů s lidmi, kteří pro nás nejsou dobří, a vyhýbání se lidem, kteří pro nás dobří jsou.