KDY BUDOU RESPEKTOVAT MÉ HRANICE?

Otázka na Jennifer Hoffman:

Vždy jsem se ke všem lidem, a zvláště ke své rodině, ve svém životě chovala nekonfliktně. Po letech, kdy jsem se snažila udržet emocionální rovnováhu tím, že jsem ze sebe nechala dělat obětního beránka, snažila se být milá, podporovat je a nikdy si nestěžovat, vstoupila jsem teď do své plné síly a nastavila pevné hranice, kdy se odmítám nechat zatahovat do rodinných dramat a do situace, kdy si musím vybrat jednu ze stran. Od té doby se zdá, že různí členové rodiny jsou rozhodnutí tyto hranice překračovat a pokoušejí se mne vtáhnout do dramat, která záměrně vytvářejí. Nevím, co mám dělat, tedy kromě toho, že bych s nimi přestala úplně mluvit. Existuje nějaké jiné řešení, dělám něco špatně a proč se tak vytrvale snaží mne do těch dramat zatáhnout, když já si přeji s nimi mít láskyplný, klidný vztah? Jedná se tu o nějakou dohodu duší a mohu učinit něco pro to, abych to změnila?

Navazovat vztahy a milovat mohou jen individuality – osobnosti mohou hrát pouze hry

Od chvíle, kdy dítě opustí matčinu dělohu, není nikdy samo – je s matkou, s rodinou, s přáteli, s ostatními lidmi. Okruh známostí, přátelství a vztahů se čím dál více rozrůstá a okolo člověka se shromáždí celý dav lidí. To je to, co nazýváme život. A čím více je ve vašem životě lidí, tím více si myslíte, že žijete bohatý život. Jakmile se však začnete přesouvat do nitra, všechny tyto tváře se vytratí, celý tento dav se rozplyne. Musíte se rozloučit naprosto se všemi, musíte říct sbohem dokonce i svému nejbližšímu příteli. Přijde chvíle, kdy vás nebude moci doprovázet ani váš milenec.