Čím těžší se to zdá, tím větší vděčnost za to všechno, co se v procesu děje. Udělat z toho největší přednost a poděkovat. Bez odporu a nebo apatie – bez myšlenek: nic necítím, necítím své tělo, necítím sebe… Nevím už jak dál, i když už všechno vím…. tak jsem jen jednoduše NEPŘIJAL/A TO, CO JE – SVŮJ PROCES A SEBE V NĚM.
Zraňujú vás reči okolia? Berie vám energiu, keď vás niekto ohovára? Chcete všetky nepríjemné klebety vysvetliť „zdroju“ a očistiť sa? Moja rada znie: Nebojujte, prežívajte a sledujte len vlastné šťastie!
V lásce potkáváme vždy právě takového partnera, který je odrazem nás samých. Přitáhneme se ho k sobě dle zákonu rezonance.
Když po ránu posloucháte jak ptáci zpívají, máte nesmírný pocit míru a radosti. Zcela první věc, kterou ptáci dělají po svém probuzení na prahu svítání je, že otevírají svá srdíčka a zpívají svou píseň radosti a díkuvzdání. Díkuvzdání je jejich první myšlenka.
Komu je smutno, měl by si přečíst tuto báseň v próze od amerického právníka a filosofa Maxe Ehrmanna (1872-1945). „Desiderata“ je něco jako přání šťastné cesty do budoucích časů či snad šťastné cesty životem. Ve svém deníku Ehrmann napsal: „Pokud se mi to podaří, chtěl bych tu po sobě něco nechat. Něco jako dárek, nevelký esej naplněný ušlechtilostí“. Někdy v té době napsal „Desideratu“. Bylo to v roce 1927.
Výborný článok pre rodičov:
Nenávisti obvykle předchází hněv. Hněv vzniká jako reakce, která postupně přechází v nenávist. Nejprve je třeba vědět, že hněv je negativní. Lidé si často myslí, že hněv je naší přirozenou stránkou, a proto je třeba ho nějakým způsobem ventilovat. Domnívám se, že tento pohled je mylný. Člověk může mít nějaké staré nevyřešené bolesti a strasti z minulosti, jejichž ventilací se s nimi dokáže vyrovnat. To je možné.
Znáte ten pocit únavy a podrážděnosti, který se vás zmocní po rozmluvě s určitým člověkem? Doteď jste seděla s kamarádkou, pily jste kávu a vedly zábavné řeči … Tak proč ta únava, jakoby vás někdo vyždímal do poslední kapky, proč ta zlost či ukřivděné pocity?