VDĚČNOST ZA PROCES A DŮLEŽITOST PŘIJÍMÁNÍ

Čím těžší se to zdá, tím větší vděčnost za to všechno, co se v procesu děje. Udělat z toho největší přednost a poděkovat. Bez odporu a nebo apatie – bez myšlenek: nic necítím, necítím své tělo, necítím sebe… Nevím už jak dál, i když už všechno vím…. tak jsem jen jednoduše NEPŘIJAL/A TO, CO JE – SVŮJ PROCES A SEBE V NĚM.

Text, který léčí duši

Komu je smutno, měl by si přečíst tuto báseň v próze od amerického právníka a filosofa Maxe Ehrmanna (1872-1945). „Desiderata“ je něco jako přání šťastné cesty do budoucích časů či snad šťastné cesty životem. Ve svém deníku Ehrmann napsal: „Pokud se mi to podaří, chtěl bych tu po sobě něco nechat. Něco jako dárek, nevelký esej naplněný ušlechtilostí“. Někdy v té době napsal „Desideratu“. Bylo to v roce 1927.

Jak zraněné vnitřní dítě ovlivňuje náš dospělý život

Máte obavy z toho, že byste mohli svým dětem udělat to stejné, co vaši rodiče způsobili vám? Vyhýbáte se závazku anebo se krčíte strachy při pomyšlení, že někomu řeknete „ne“? Přejídáte se, přeháníte to s pitím nebo kouřením, sexem, nakupováním, prací či trpíte nadměrnými obavami? Obviňujete druhé za svou bolest? Přejete si, aby vaše minulost jednoduše zmizela?

Jak máme redukovat svou nenávist?

Nenávisti obvykle předchází hněv. Hněv vzniká jako reakce, která postupně přechází v nenávist. Nejprve je třeba vědět, že hněv je negativní. Lidé si často myslí, že hněv je naší přirozenou stránkou, a proto je třeba ho nějakým způsobem ventilovat. Domnívám se, že tento pohled je mylný. Člověk může mít nějaké staré nevyřešené bolesti a strasti z minulosti, jejichž ventilací se s nimi dokáže vyrovnat. To je možné.