SMLOUVA DUŠE

Z pohledu lineárního času jsme kdysi v dávných dobách učinili slib, a to jak sami se sebou, tak s naší duchovní rodinou, že chceme zakusit životy v realitách odlišných od těch, které jsme znali ve vysokých dimenzionálních pásmech. Vlastně jsme do oblastí fyzické reality přišli urychlit jednak svůj vlastní vývoj (a tím i vývoj celé naší monády, skupiny duší), přišli jsme prožít, jaké to vlastně je, když se tvoří ve hmotné dimenzi, jež je nejvíce vzdálená Zdroji. K tomu všemu však bylo nezbytné, abychom zažili obě strany cyklu duality, museli jsme si přivlastnit karmické učební lekce.

 

S nikým se nesetkáváme náhodně – 5 typů synchronistických spojení

V krásném světě, v němž žijeme, slouží každé jedno seznámení a náhodné setkání vyššímu účelu.

V našich životech často dochází k mysteriózní jevu, který nelze vysvětlit vědou ani jinými „normálními“ způsoby. Působí jako klišé říkat, že nic takového jako koincidence neexistuje a že vše se děje z nějakého důvodu. Něco na tom však je.

VDĚČNOST ZA PROCES A DŮLEŽITOST PŘIJÍMÁNÍ

Čím těžší se to zdá, tím větší vděčnost za to všechno, co se v procesu děje. Udělat z toho největší přednost a poděkovat. Bez odporu a nebo apatie – bez myšlenek: nic necítím, necítím své tělo, necítím sebe… Nevím už jak dál, i když už všechno vím…. tak jsem jen jednoduše NEPŘIJAL/A TO, CO JE – SVŮJ PROCES A SEBE V NĚM.

Text, který léčí duši

Komu je smutno, měl by si přečíst tuto báseň v próze od amerického právníka a filosofa Maxe Ehrmanna (1872-1945). „Desiderata“ je něco jako přání šťastné cesty do budoucích časů či snad šťastné cesty životem. Ve svém deníku Ehrmann napsal: „Pokud se mi to podaří, chtěl bych tu po sobě něco nechat. Něco jako dárek, nevelký esej naplněný ušlechtilostí“. Někdy v té době napsal „Desideratu“. Bylo to v roce 1927.