Chlapi, probuďme se! Životní pasivitu si už nemůžeme dovolit
Před pár dny jsem se byl podívat na jednom workshopu o výchově chlapců. Přišel jsem mezi prvními a čekal. Přišla první žena, pak pátá, desátá a pořád žádný chlap. Ještě chvíli stejný scénář pokračoval, až se ve finále ukázali tři muži a seminář mohl začít. Byli jsme tam 4 mezi desítkami žen. Nebyl to příjemný pohled. Hodně to o nás vypovídá a nejde jen o jednu jedinou vzdělávací akci, tady jde o celou životní filozofii, kterou my muži až moc často razíme. Prostě na to sereme. Na výchovu, děti, svoje ženy, vztahy, zdraví, životní poslání, svou vnitřní sílu a mužskou esenci. Sereme na život a někdy jsme na to ještě hrdí.
A když o to nestojí, tak se divíme… Další zkušenosti života nám ale ukáží, že je to trochu jinak…
