Vděčnost za prožitek CHYBÍ MI…

Shumavan

Pozoruji vděčně tu část, která si kdysi dávno zakázala, aby jí někdo chyběl… aby jí chyběl kontakt s člověkem, aby prožívala smutek – tedy emoci, která naše osobnostní části upozorňuje na to, že něco, nebo někdo chybí… Vědomí nic nechybí, jen využívá své léčivé síly, aby tuto část objalo ve svojí bezpodmínečnosti a lásce.

Ve vesmíru fungují tři stádia vývoje duše…

Nejdříve má duše představy a chce, aby se jí naplňovaly, a když se jí nenaplňují, zlobí se.
Nemá se ráda a chce se mít ráda prostřednictvím druhých. Žije ještě v iluzích a nesnaží se měnit něco na sobě, ale chce měnit vše na druhých. Stále se někam žene, prahne po prožitcích, darech, projevech lásky od druhých. Má strach být sama, neumí to. Chce být stále ve společnosti někoho i za cenu, že se zaprodá. Žije ve falši a lži, protože je slabá a neumí se prosazovat, a zároveň se bojí ztráty těch druhých. Podléhá naprosto partnerovi, jeho náladám, jeho požadavkům, podřizuje se. Nechce měnit myšlení, nechce jít do hloubky citů, zůstává ve všem na povrchu.