Integrace mateřského zranění je přechod z postoje „vaše matka udělala to nejlepší, co mohla – a proto potlač své emoce“, na postoj „vaše matka udělala to nejlepší, co mohla – a zároveň si cením svých emocí
a nebudu je potlačovat“. Tento postoj předávaly matky z generace na generaci, a proto je pojmenován jako mateřské zranění.
Mateřské zranění je sada omezujících přesvědčení, které jsme získaly od své matky, které nás podvědomě zraňují, omezují naše sebevyjádření a poškozují vztah k ženství. Mateřské zranění zahrnuje zranění, ke kterému se matky nehlásí.
„Má nádherná milenko, když se dívám do tvých očí, cítím touhu tvého srdce. Není pro mě nic krásnějšího než tvá láska. Chci pít tvoji lásku, ponořit se do tvého srdce a otevřít tě Bohu. Musím však cítit, že chceš, abych do tebe vstoupil. Chci cítit, že odhazuješ své zábrany – jen trochu, tak, abych mohl cítit pozvání tvého srdce. Prosím, otevři se, abych mohl uchopit tvé srdce.“
Všetci to poznáme. Keď máme toho najviac, deti začnú vyvádzať najviac a ani sa nenazdáme, kdesi z hĺbky našej duše sa ozve krik. Hlasité slová, ktoré túžia zastaviť ten chaos, ktorý sa práve deje okolo nás. Mnohí z nás prestať kričať znova a znova skúšajú. No priznajme si, že prestať kričať na svoje živé deti, naozaj nie je jednoduché.
Zde je klíčová myšlenka, která je naprosto božská a která vám možná jednoho dne zachrání váš život: ke štěstí nepotřebujete mít důvod!
Vědomí může do toho, co děláte, a tedy skrze vás do tohoto světa, proudit třemi způsoby, ve třech modalitách.