Ovládání: Pokud mě miluješ, uděláš to po mém

Pokud mě miluješ, uděláš to po mém!  Tohle jsou nebezpečná slova, která vycházejí z nebezpečného postoje. Je pouze otázkou času, kdy nás skolí zármutek, plynoucí z toho, že jsme tato slova používali, nebo si je dokonce i mysleli. Představují jednu z podob emocionální manipulace a vydírání, jež svědčí o tom, že uděláme cokoliv, abychom dosáhli naplnění svých potřeb. Chyba číslo jedna, které se ve vztazích dopouštíme, spočívá v tom, že si myslíme, že náš partner je tady na Zemi proto, aby se staral o naše potřeby – a to tak, jak si přejeme my. V takové situaci se necítíme ublížení, odmítaní ani zarmoucení, dokud někdo neodmítne hrát podle scénáře, který jsme pro něj napsali, anebo neodmítne udělat, co jsme pro něj naplánovali. Častokrát svému protějšku samosebou žádný scénář nikdy nedáme ani mu nesdělíme, co by musel udělat, aby nám tím přinesl štěstí. Mylně se domníváme, že kdyby nás partner doopravdy miloval, uměl by nám číst myšlenky, a my bychom mu nemuseli říkat, co chceme či potřebujeme. Tohle je recept na katastrofu.

 

Zbavte se pocitů viny a starostí

Dvě emoce, které jsou společné velké většině pozemských andělů, jsou vina a starosti, na které se v této části zaměříme:

VINA

Vina se objevuje z mnoha důvodů:

  • Zavazujete se k činům, které nejsou v souladu s vašimi přesvědčeními a morálními zásadami.
  • Věříte tomu, že neděláte dost nebo že jste ještě neudělali dost.
  • Věříte, že byste měli všechny činit šťastnými. Když je někdo nešťastný, obviňujete za to sebe. Pozemští andělé cítí rodičovskou vinu vůči čemukoli, co vyžaduje na této planetě péči – včetně lidí, zvířat, rostlin, vodních těles a tak dále.
  • Věříte, že jste milováni za to, co děláte, namísto toho, kdo jste. A tak, dokud neděláte dost nebo správnou věc, cítíte se nehodni lásky.

 

OTISKY LÁSKY

Během našeho života zažíváme situace, které se do nás často silně a trvale otisknou. Zanechají v naší duši záznam lásky či naopak otisk strachu. Situace lásky v nás vyvolají pocity naplnění a nebeské naděje i krásy. Situace strachu naopak vyvolají pocity bolesti a zoufalství. Jedno je nebem, to druhé peklem. Jedno představuje život, to druhé zánik. Jedno je tvořením, druhé destrukcí. 

Jak se naučit říkat NE

Myslím, že jsme se s tím setkali naprosto všichni. Prohodili jsme slůvko NE za slůvko Ano.

Možná to byl moment překvapení, možná afekt, možná síla argumentů, vděčnost a nebo to prostě neumíte.

S touto tématikou se nejčastěji setkáme v oblasti time managementu, manipulace nebo kontramapiluce, asertivity, koučinku, ale i v naprosto běžné komunikaci.

 

EMOČNÍ JEDY V NÁS

Co v nás vlastně způsobuje emoční jedy? Emoce – slovo jež symbolizuje naše pocity, pocity jež většinou souvisejí s naším tělem, prožitky, které si často v sobě neseme už od dětství, bolest pramenící z toho, že ta či ona naše potřeba není uspokojena, nikoho nepříjemné emoce netěší a často jsou do našich těl zasévány již od našich rodičů, rodiny, společnosti, škol, zaměstnání, mnohdy i přátel a my se ty nepříjemné emoce snažíme vytěsnit z našeho vědomí.
Krátkodobě to může mít účinek ochranný, ale dlouhodobě to vede k citovému otupění, bolesti, sklíčenosti. Mnohé tělesné a fyzické symptomy – vleklé bolesti, strach, 

Jsme úspěšní, i když jsme „nic“ nedokázali…

Je to jen patologický úhel pohledu. Naše společnost nám do našeho životního programu vkládá jednu velice nepříjemnou věc. Už od malinka nás programuje k tomu, abychom byli úspěšní. Už když vyrůstáme, chtějí maminky, aby jejich malé děti byli nějak neobyčejné. „Ten náš už v 9 měsících chodí“ se rádi chlubí a myslí si, že je zrovna jejich dítě výjimečné a ne jen tím. Ve školách se žáci hodnotí takzvaným průměrem, kdo má průměr horší, je prostě horší žák. V zaměstnání pokud ničeho nedosáhnete a nevyděláváte lepší peníze, nic neznamenáte.