Čo ma naučili „živšie“ deti

Znaky“ živších“ a hyperaktívnych detí sú impulzivita, výbušnosť, precitlivenosť, hašterivosť, vnímavosť. Jednoducho napísané, živé či hyperaktívne dieťa je ako tlakový hrniec  plné  emócií. Tlakom na takéto dieťa sa jeho správanie skôr zhoršuje, pretože k jeho emóciám pridávame svoje a dieťa toto už nedokáže zvládať a vybuchuje.

Proces uzdravení

Tato inspirace přišla po hovoru se ženou, která vystoupila z bulimie – po 20 letech pravidelného zvracení. Před časem jsme spolu pracovaly. Když mi poprvé volala, absolutně nevěřila, že by se z toho mohla někdy dostat. To je přesně něco pro mě! Přesvědčení, že je to možné, jsem do ní vlévala každým hovorem. Hodně se mě vyptávala, ptala se na konkrétní věci, jak jsem se já dostala z bulimie, co a jak jsem prožívala. Časem se ode mě odpojila… i od ostatních pomocníků. Najednou jí došlo, že musí sama, což je pro mě vždy nadějná zpráva. Protože ve skutečnosti to nikdo za vás nemůže udělat, k uzdravení dojdete samy. Ano, v určité fázi může podpora pomoci.

Vnútorný rast II.

Predstavte si vo svojej mysli prírodu. Každý detail, štebot vtákov, zvuk vody, či vetra. Predstavte si stromy ktoré rastú. Predstavte si stromy ktoré len tak stoja, len sú. Tu a teraz. A keď príde väčší vietor, tak sa stromy prispôsobia smeru vetra, nebojujú proti nemu, ohnú sa v smere, a keď vietor prestane fúkať opäť sa vrátia do svojej polohy. A to preto, lebo nesúperia s podmienkami ktoré sa prejavujú. No mi ľudia sme iní. Čo situácia, to odpor voči nej. Zdá sa nám, že niečo nie je tak ako ma byť, že je niečo zle. Ihneď proti tomu ľudia bojujú, snažia sa zmeniť situáciu.