MILUJ SVOJE TELO

“ Kedysi som si myslela, že podmienkou, aby som vedela milovať svoje telo, alebo ho vedela tolerovať je, že musím byť chudá, musím mať ploché brucho, úzke boky a vystúpené lícne kosti.

A tak som si povedala, že lásku a toleranciu voči sebe získam v posilňovni, usilovne som bežala na bežiacom páse, a pri stole som opatrne a nervózne kontrolovala to, čo som jedla.

LIDSKÉ CHOVÁNÍ

Posuzování a odsuzování ostatních lidí

Nám lidem je vlastní neustálé posuzování ostatních lidí. Pomlouváme a odsuzujeme co je jiné-jak paní Nováková špatně vychovává děti, jak špatně vaří, nestará se o manžela, apod. Na základě čeho posuzujeme jiné? Na základě toho, co je dobré a co je špatné. A kdo o tom rozhoduje? Přece dobří lidé. Jenže kdo jsou dobří lidé? Nepochybně si myslíme, že my. Ale co když si to o sobě myslí i ostatní? Kdo má pravdu?

Všechny Vás miluji. Známý postoj duchovních lidí…

Myslím, že mnoho z nás někoho takového už zažili. Člověka, který všechny miluje, snaží se vystupovat nesmírně pozitivně a v pohodě. V drtivé většině případů je to však jen maska člověka. Člověka slabého, schovávajícího se sám před sebou, před svými problémy. Člověka, který by takový chtěl být, ale ve skutečnosti není. Duchovní cesta člověka není jen o věčném úsměvu a absolutním pozitivnu. Je to hluboké prožívání skutečností kolem nás, které jsou mnohdy velmi bolestné. Člověk jdoucí po cestě duchovního sebe rozvoje je drcen pravdou, kterou nikdy před tím neviděl.

10 dimenzí – 10 realit – 10 perspektiv vnímání

Říká se, že pravda je jenom jedna. Ale znáte to, zároveň se taky říká, že každý má svou pravdu. A aby to nebylo málo, ještě se říká, že pravda vítězí. Jenže která PRAVDA vlastně? Takže, jak to tedy je? Pravda je jen jedna a zároveň má každý svou pravdu. Je to možné, protože každý má svou pravdu, která je součástí té jedné jediné pravdy. A klidně to dokonce může být i tak, že dvě zdánlivě si odporující pravdy mohou být pravdivé zároveň a ještě být součástí jiné pravdy.