Naše smysly přijímají každou vteřinu miliony informací, které zpracováváme podle různé priority a pak si je ukládáme. Všechny smyslové informace procházejí filtračním procesem, a pak jsou posílány neurony dál, až konečně dosáhnou k našemu vědomí. To, jak nakonec informaci vnímáme, je ovlivněno našimi systémy přesvědčení a zkušenostmi, které jsme až dosud nasbírali.
Naše přání, i to co si přejeme nevědomě, nám tvoří naši realitu.
Nemáme nic, co bychom nechtěli.
I když nám současná situace nevyhovuje, z bližšího pohledu ji chceme, protože nám z nějakého důvodu vyhovuje.
Třeba proto, že kdybychom ji chtěli změnit, museli bychom se naučit něco nového, či ze svého života něco pustit, obětovat a to my nechceme.
“ Dej nám, Bože, tři dary: smělost, vyrovnanost, rozum. Smělost na to, abychom změnili věci, které se změnit dají. Vyrovnanost na to, abychom se dokázali smířit s tím, co změnit nelze. A rozum na to, abychom mezi těmi věcmi dokázali rozlišovat.“ (Židovské přísloví)
Je až překvapivé množství lidí, kteří mají strach být sami. A možná, že se toho do určité míry bojí každý z nás.
Bojíme se být bez partnera, bez přátel a bez rodiny. Bojíme se cestovat na neznámá místa a jsme ztraceni, když nemůžeme někoho poprosit o pomoc. Bojíme se pokračovat v životě bez pomoci a máme strach ze selhání.
Je přirozené mít strach být sám. Všichni jsme to někdy pocítili, někde hluboko v nás, ačkoliv se zoufale snažíme tomuto strachu vyhnout.
Všetkým prebudeným ženám …
Štěstí je stav, vnitřní stav. Štěstí je způsob, jakým prožíváš svět a sebe sama. Štěstí je milovat sebe sama. Štěstí je být sám sebou.
V našich životech mnohdy nastanou chvíle, kdy se cítíme být zoufalí, bezmocní, opuštění a smutní, či jak říkáme na dně. Tyto stavy bývají doprovázeny emocemi jako je strach, pocit nenaplnění či osamění, někdy se cítíme být nepochopeni.
Pokud jste klidní a vyrovnaní, lidé se vás často ptají, jak je možné, že vás „nic nerozhází“. Odpovíte-li ale, že je vám v podstatě „všechno jedno“, nikdo už si neuvědomí, že za touto odpovědí není skrytá lhostejnost, ale neutrální přístup ke všemu, co se děje. Říkám tomu „pozitivní ignorování“ situací, které nelze ovlivnit, situací, které řešíme obracením se do minulosti, nebo myšlenkovými vhledy do budoucnosti – v zajetí nejistoty a strachu. Jde o schopnost žít přítomným okamžikem. Psychické potíže způsobuje strach, který je skrytý v myšlenkách a představách, do života přitahujeme to, co nechceme. Někoho strach vyburcuje k tomu, aby jednal, a někdo další díky strachu neudělá nic, zůstane stát na místě. Psychických onemocnění mezi lidmi neubývá, je tomu naopak.
Možno som o tejto úrovni a hodnotách mala písať už dávno. No zrejme až teraz prišiel správny čas – s ohliadnutím sa za uplynulým rokom a pohľadom do Nového. Napísať viac o tom, kto vlastne sme.