Emoce. Téměř magické slovo. Jsou mocné, ovládají nás za každých okolností. Dokonce i teď, když pro vás píšu, jsou ve mně emoce. Jsou nedílnou součástí našich životů. Mají své krásné ale i stinné stránky. Jedno je však jisté. Pokud chcete udělat jakékoliv dobré rozhodnutí, měli bychom ho dělat v neutrálním stavu, tedy bez emocí.
Vzpomeňte si na několik bolestných okamžiků svého života. Za kolik z nich jste nyní vděčni, protože jste se díky nim změnili a vyzráli? Zde je prostá životní pravda, která většině lidí zůstává skrytá. Šťastné okamžiky nám činí život radostným, ale nevedou k sebepoznání, růstu a svobodě. Tuto výsadu mají jen věci, lidé a situace, které nám způsobují bolest.
 |
Selhání i vítězství patří k životu jako den a noc. Zdá se, že nejúspěšnější lidé v životě jsou ti, kdo očekávají to nejlepší, a zároveň jsou připraveni na nejhorší. Jakoby po nás život chtěl, abychom rozvíjeli – spolu s pozitivními emocemi – také psychickou odolnost, nikoliv naivitu a falešná očekávání.
|
Je to paradox, který už v článku „Zklamání znamená, že jsme očekávali“ vyvolal na Celostní medicíně diskuzi. Aby bylo jasno: Nikdo vás nenavádí k tomu, že máte směrem do budoucnosti očekávat špatné věci. Znalejší čtenáři totiž vědí, že v psychologii existuje fenomén sebenaplňujícího se proroctví, kdy se nám mnohdy děje, co podvědomě očekáváme.
Pokud trpíte určitým vzorcem nutkavého chování, jako například kouřením, pitím alkoholu, přejídáním se, vysedáváním před TV, brouzdání po internetu nebo čímkoliv jiným, mohlo by vám pomoci toto: jakmile si všimnete, že ve vás opět narůstá touha, zastavte se a třikrát se zhluboka nadechněte.
„Hodně lidí ve vztahu trpí převážně díky tomu, že od druhého něco očekávají. Očekávají, že když sami často říkají „miluji tě“, bude to říkat i jejich partner a už jim nedochází, že ten druhý to třeba nedokáže vyjádřit slovy, ale za to to projevuje pohledem do očí nebo upečením zatracené bábovky, kvůli které jde do pitomého obchodu koupit kokos na posypání, který jinak k smrti nesnáší, že když oni jsou schopni a ochotni snést druhému modré z nebe, že ten druhý by udělal totéž pro ně.
Může se zdát, že hluboký a stálý vnitřní klid, který není ovlivněný zmatky naší doby, nelze nalézt. Přesto jej však někteří nalezli. Z toho je zřejmé, že pátrání po vnitřním míru není beznadějné. Mír v lidských srdcích a v jejich vztazích není marným snem. Je opravdu možné dosáhnout takového vnitřního míru, že negativní myšlenky a emoce víří kolem nadarmo? Tohoto stavu mysli lze skutečně dosáhnout usměrňovaným životem, pročištěním citů a prováděním mystických cvičení. Touha po míru může být v člověku ukryta, potlačována a ignorována po mnoho let, ale nakonec musí vystoupit na povrch.
Nedávno jsme se setkala s krásným citátem…“Nejlepší a nejdůležitější věc, kterou může otec udělat pro svoje děti je milovat jejich matku.“
