Emoce. Téměř magické slovo. Jsou mocné, ovládají nás za každých okolností. Dokonce i teď, když pro vás píšu, jsou ve mně emoce. Jsou nedílnou součástí našich životů. Mají své krásné ale i stinné stránky. Jedno je však jisté. Pokud chcete udělat jakékoliv dobré rozhodnutí, měli bychom ho dělat v neutrálním stavu, tedy bez emocí.
Mnoho lidí samo sebe stále bombarduje negativními myšlenkami: „Nemůžu udělat toto, to není pro mě, jsem slabý/á, musím se schovat, protože jsem špatný/á, svět není bezpečným místem, to nejspíš skončí špatně“. A tak dále, a tak dále.
Od otevření našich očí když se probudíme, až do doby kdy je zase zavřeme, nám myšlenky v hlavě víří jako o závod. Už jsme si toho i vědomě přestali všímat a podřídili jsme se tomuto proudu. Ať jsou to věci pracovní, starosti, zážitky, emoce … mele se to v nás jako v pračce.
„Hádky a nedorozumění jsou normální součástí mezilidských vztahů. V každém vztahu jsou dva partneři se svými bolístkami a citlivými místy, kterých se čas od času ten druhý dotkne. Veškeré takové situace přitom slouží k vyléčení srdcí obou partnerů, k jejich růstu a k posílení jejich vzájemného vztahu, nejedná-li se o opravdu závažný problém, kvůli kterému by vztah neměl pokračovat.
Vaše tělo potřebuje vaše buňky. A buňky potřebují vaši podporu. Především tu mentální. Posílejte jim dostatek lásky, aby měly vůli žít. Posílíte tak svůj obranný systém organismu.
O procesu truchlení toho většina z nás ví jen velmi málo. Nikdo nás neučí, jak máme truchlit; učíme se, jak přežít. To je však velmi nešťastné, neboť podle mého názoru se neustále nacházíme v určitém stavu truchlení, který prožíváme po nějaké ztrátě. A různé ztráty zcela neodmyslitelně patří k našemu životu.
Pod tímto termínem si představuji dělání takových věcí, o kterých víte, že by vašeho partnera potěšily. Snažíte se mu vyhovět, … může to znamenat uvařit jídlo, prostřít stůl, vyluxovat, vyndat vlasy z umyvadla, vyměnit dítěti plínky, posekat trávník, vymalovat ložnici, … to všechno mohou být skutky lásky.